Další faux pas papeže Wojtyly, a to kolosální

Johannes Dörmann: Teologie Jana Pavla II. a duch Assisi: Dives in Misericordia 1994

Kritické shrnutí

Úvahy Jana Pavla II. je možno shrnout: Jeho princip rovnosti a vzájemnosti v milosrdenství obsahuje nejen „sladký zákon ekonomie spásy, nýbrž také nový světový řád.

Model jeho planetární stupnice „civilizace lásky“ v Dives in Misericordia je odpovědí tohoto papeže na obraz, kterým popisuje hrozby, jaké spočívají na naší generaci. Duchovní profil takového obrazu je plod idejí dnes převládajícího liberálního osvícenství. Svědomí naší generace je poznamenáno idejemi jednoty lidského rodu, svobody, rovnosti a bratrství, které překračuje jakoukoliv „umělou hranici“.

Tyto ideje a hnací síly naší generace přejal papež do prostředí dnešního poslání církve a jsou zcela proniknuty rovností, vzájemným milosrdenstvím, které činí svět stále více humánním a vytváří tak kulturu lásky společnou celému lidstvu.

Teologický základ „civilizace lásky“ je axiomem univerzální milosti. Na tomto základě všechny dominantní ideje přítomné ve vědomí naší generace se teologicky prohlubují a radikálně transformují a prosazují: jestliže všichni lidé jsou adoptivní Boží děti, pak lidstvo je anonymní křesťanství, tedy existuje latentní forma ontologické jednoty lidstva v milosti, a tedy univerzálního bratrství, což je konec konců bratrství adoptivních Božích dětí.

Svoboda myšlení, svědomí a náboženství se tedy jeví být zakotveny v nedotknutelné „podstatné hodnotě“ lidské důstojnosti, zatímco rovnost se stává nejdokonalejším vtělením parity všech lidí v prostředí lidské důstojnosti a materiálních statků, takže každý se může napájet zdarma z „pramene života“, který dává tato encyklika všem k dipozici. O nezbytnosti víry, křtu a misijního poslání církve se zde skutečně vůbec nehovoří.

Vyhlášeným cílem je tedy učinit jednou svět více lidským (srov. DM 14,7): říká se zde dokonce „více křesťanským“. Z podstaty misijního poslání Krista se stal jen „humanismus“ přizpůsobený světu. Jenže bez obrácení k Otci, bez víry v Ježíše Krista a bez přijetí křtu je celé takové humanum pouhou utopií.

JOANNES DÖRMANN, Teologie Jana Pavla II. a duch Assisi – „Trinitární trilogie“ Dives in misericordia 1994.

Chiesa e post concilio