Biskupové hájí zpovědní pečeť

                                                              3. 1. 2019

V Belgii se diskutuje o možnosti porušit „pečeť zpovědního tajemství“ v případě těžkých zločinů a ochrany osobnosti. Biskupové ve svém prohlášení zdůraznili neporušitelnost zpovědního tajemství. To se týká pouze svátosti smíření a platí tedy pro biskupy a kněze. Od této „posvátné pečeti“ je třeba odlišit „profesionální tajemství“, tedy informace, se kterými pracují např. pastorační pracovníci. V takových případech mohou existovat „výjimky“.

Zpovědní tajemství je nedotknutelné. To zdůrazňují belgičtí biskupové v komuniké k případu rozsudku tribunálu v Brugách, který odsoudil P. Alexandra Stroobandta k ročnímu vězení s podmínkou za ‚opomenutí pomoci pro osobu v ohrožení‘.

Biskupská konference na to reagovala dlouhým komuniké a zdůraznila zásadní rozdíly mezi profesionálním tajemstvím a zpovědním tajemstvím souvisejícím se svátostí smíření: To se může týkat pouze kněží a biskupů, kteří mají svátostnou jurisdikci.

Profesionální tajemství je širší a zahrnuje kněze, řeholníky i některé laiky, kteří vykonávají pastorační úkoly a v soukromých rozhovorech řeší důležité otázky: nemoci, citové problémy, špatné jednání, kterého se jejich klienti dopustili nebo stali jeho obětí. Tyto problémy a získané informace vyžadují rovněž obvzláštní diskrétnost, ale za určitých okolností zasahují také do oblastí trestního kodexu. Za výjimečné situace se považují především případy ohrožených osob, které se nemohou samy dostatečně bránit pro omezení fyzické nebo mentální, a potřebují pomoc druhých.

V těchto případech vážného ohrožení takových osob mohou pastorační pracovníci porušit profesionální tajemství a uplatnit právo komunikace.

Zpovědní tajemství. Podle Kodexu kanonického práva je zpovědní tajemství nedotknutelné. V tomto směru jsou belgičtí biskupové zcela rozhodní a jednotní. Zdůrazňují, že Kodex žádné výjimky v tomto případě nepřipouští. To znamená, že zpovědník nemůže žádným způsobem odhalit informace, které získal od svého penitenta při jeho zpovědi. To platí i pro jejich vztah k civilním autoritám a jejich úřadům. To ovšem nebrání tomu, aby se tyto informace mohly stát pretextem pro preventivní opatření.

Kněz může vyzvat pachatele sexuálního zneužívání, aby se sám dostavil k tribunálu. Může takový krok penitenta učinit podmínkou pro udělení svátostného rozhřešení.

Stejná situace je také v Austrálii. V souboru 84 opatření navrhuje Královská komise katolické církvi v Austrálii, aby se v případě pohlavního zneužívání využilo zpovědního tajemství pro informaci úřadů. Předseda biskupské konference arcibiskup Melbourne Denis J. Hart prohlásil: „Zpověď v katolické církvi je duchovní setkání kajícníka s Bohem prostřednictvím kněze. Je to základní článek náboženské svobody, kterou uznává Austrálie a mnoho dalších zemí. Musí to tak zůstat i v naší zemi. Mimo zpověď, na základě jiných zdrojů, musí být každý každý útok na nezletilé oznámen úřadům. K tomu jsme bezpodmínečně zavázáni.

Pramen: Servizio Informazione Religiosa, 20. 12. 2018, M . Chiara Biagioni