27. 12.2018
21. prosince promlouval Bergoglio k pracovníkům Svatého stolce. Ve svém proslovu řekl mezi jiným doslova:
»Tedy kdo je šťastný u jesliček? Madona a sv. Josef jsou plní radosti. : dívají se na Dítě Ježíše a jsou šťastni, protože po tisícerých starostech obdrželi od Boha tento dárek , s takovou vírou a takovou radostí. Jsou „přeplněni“ svatostí, tedy radostí. A vy mi řeknete: Bodejť! Je to Madona a svatý Josef. ! Jistě. Ale nemysleme si, že to bylo pro ně snadné. Svatým se nikdo nerodí, ale stává. A to platí také pro ně.
Tento zpupný Bergogliův výrok je výslovným popřením pravdy dogmatu o Neposkvrněném Početí Panny Marie: Podle Bergoglia se Matka Boží nenarodila jako svátá, ale posvětila se teprve svým životem. Jestliže se nenarodila jako svatá, narodila se s hříchem.
V dokumentu Ineffabilis Deus sv. Pia IX. čteme:
Z těchto důvodů Bůh od prvopočátku a přede všemi věky vyvolil pro svého jednorozeného Syna Matku, z níž měl vzít lidské tělo a v blažené plnosti času se také narodit jednorozený Boží Syn. ….Proto ji Bůh také obdivuhodně štědře obdařil – více než všechny andělské duchy a světce – všemi možnými nebeskými dary pocházejícími z pokladnice jeho božství, aby tak byla zcela prosta od jakékoliv poskvrny hříchu, celá krásná a dokonalá a aby v sobě měla takovou plnost dokonalosti a svatosti, která v těch, kdo stojí před Bohem, nemá obdoby a již nikdo kromě Boha není schopen pochopit. Bylo bez pochyby vhodné, aby zářila vždy jasem dokonalé svatosti, aby byla zcela nedotčena poskvrnou dědičné viny a aby přinesla dokonalé vítězství nad starým hadem tak ctihodná Matka, jíž se Bůh rozhodl dát svého jediného Syna, kterého plodí ze svého srdce jako sobě rovného a jehož miluje jako sebe. Jí se tedy rozhodl Bůh Otec dát svého jediného Syna takovým způsobem, aby jeden a tentýž Boží Syn byla podle přirozenosti zároveň Synem Boha Otce i Panny, kterou si sám vyvolil za svou pravou a tělesnou Matku a v níž chtěl Duch Svatý způsobit, aby v ní byl počat a z ní se narodil ten, z něhož on sám vychází (Ieffabilis Deus 1. )
(…)
Nikdo ať se neopovažuje porušovat tento text našeho prohlášení, vyhlášení a definice. Jestliže by měl tu opovážlivost, aby tak činil, ať zví, že propadne hněvu všemohoucího Boha a blažených Petra Pavla, jeho apoštolů. (25)
Pius IX. Ineffabilis Deus ( Te Deum 5/12)
Otřesnou skutečností je nejen to, tzv. »biskup Říma« si dovoluje vystupovat v oficiálním projevu s takovými žvásty, ale ještě horší je fakt, že se nenajde mezi pastýři církve nikdo, kdo by ho za tuto nehoráznou troufalost a nezodpovědnost postavil konečně na pranýř.
-vu-