Zpráva, kterou anticipujeme, visela ve vzduchu, ale potvrzují ji rezervovanou cestou někteří biskupové, kteří obdrželi část (nikoliv celou) apoštolské exhortace papeže Františka o synodě k Amazonii.

Jak se dalo očekávat, 111. paragraf této postsynodní exhortace, schválené jako závěrečný dokument amazonské synody, schválil novoty vymyšlené pro amazonskou oblast. Dokument vydoloval v materiálech 2VK dostatečné oprávnění a opodstatnění pro tuto lokální novotu, přičemž se nezmiňuje o tom, že by tato novota nemohla být uplatněna kdekoliv jinde.

Němečtí biskupové, a nejen oni, jsou připraveni rozšířit přístup ke kněžství ženatým mužům, které uznají za vhodné dotyčné autority. To, co se má zlikvidovat, není jen změnitelná církevní kázeň, ale zákon církve založený na přikázání Božího a apoštolského původu.

Před padesáti lety na sympoziu evropských biskupů shromážděných v červnu 1969 v Coiře přečetl kardinál Leo-Joseph Suenens v jeho závěrečné konferenci výzvu Hanse Künga k potlačení kněžského celibátu. Tento požadavek byl v souladu s rolí, jakou přiznala progresivní teologie sexualitě: je to instinkt, který člověk nemá potlačovat askezí, nýbrž má ho „osvobodit“ a nacházet v sexu formu realizace lidské osoby. Od té doby se tento požadavek rozšířil a zapojil se do procesu sekularizace a autodemolice církve.

Ve skutečnosti porušování celibátu a simonie byly velké rány, která vždy zraňovaly Mystické Tělo Kristovo v dobách krizí. A výzva ke zdrženlivosti a evangelijní chudobě se stala praporem velkých svatých reformátorů. V nejbližších dnech února protireformátorem ovšem nebude, jak tomu bylo tolikrát, nějaká skupina biskupů, ale samotný nástupce sv. Petra.

Církevní celibát je velkou slávou církve a to, co Bergoglio pošlapává, je vůle samotného Krista, předávaná od apoštolů až po naše dni. Jak by bylo možné si představit, že katolíci mohou mlčet k takovému skandálu? ( Roberto de Mattei)

Corrispondenza Romana 31. ledna 2020 18.27 hod.