Při svém obvyklém setkání s komunitou jezuitů v Chile pokusil se Bergoglio vyrovnat se všemi kontroverzemi, které jeho postupy a rozhodování vyvolávají, a dává nepokrytě najevo, že na žádný odpor ani kritiku nehodlá reagovat, jak to ostatně již pět let praktikuje. Kdo s ním nesouhlasí, toho prostě ignoruje. ( Pamatuje snad někdo na jeho otevřený dialog s protivníkem?)

Jede tedy vpřed jako tank nebo parní válec v přesvědčení, že má absolutní pravdu a zcela neomylně jasno o svých úkolech a poslání. Pokládá se sám sebe za živou aplikaci 2. vatikánského koncilu, který je pro něho tím pádem nedotknutelný. Kdo Bergoglia kritizuje, chce rozmělnit koncil. Celá jeho morálka a teologie se dá dokonce shrnout do jediného slova: ROZLIŠOVÁNÍ. O tomto jezuitském chytráctví bude jistě nyní mnoho řeči. V jeho podání to vyznívá jednoznačně jako vulgární a banální aplikace modernismu. První příklad tohoto rozlišování byl ovšem použit již na samém začátku lidských dějin: Otevřou se vám oči a budete jako Bůh rozlišovat dobré a zlé. Tím je také jednoznačně dáno, odkud tato taktika pochází a kam směřuje.

-vu-