Apel amerického katolíka k »apoštolu LGBT«

Milý otče Martine, hle, proč je nutno označit přitažlivost ke stejnému pohlaví jako „vnitřně nezřízenou“!

Jako katolík vyléčený z pout ke stejnému pohlaví chtěl bych komentovat svůdný vliv publikace „Building a Bridge” (Budování mostu) apoštola LGBT Jamese Martina TJ a současně neobyčejnou snahu určitých kruhů církevní hierarchie začlenit do církve kohokoliv, včetně těch, kdo aktivně praktikují styl života LGBT, aniž by si kladli otázku, co tím za sebou zanechává a co způsobuje.

Po větší část svého života v dospělosti jsem zápasil se svou identitou. Od doby, kdy jsem se jako 35letý stal katolíkem, jsem jednak usiloval smířit své náklonnosti s Kristovou naukou a můj zápas ještě zintenzivněl. Po celý tento čas jsem se nesetkal s odsuzováním ani tíživou přísností, ani jsem neprožíval nějakou necitelnou emarginaci ze strany katolických kněží: spíše jsem slýchal slova soucitu a naléhavé a užitečné rady. Církev se mi nemusí za nic omlouvat.

Mnohem dříve než církev dosáhla této aktuální diskuzní roviny, začal jsem procházet myšlenkovými meandry a zkoumat obecné smýšlení kněží a biskupů. Chtěl jsem, aby církev změnila svou nauku, aby se přizpůsobila moderní mentalitě a psychologii. Chtěl jsem, aby církev pochopila lidi a uvěřila jim, že jako já jsou takoví, jací jsou, a proto naše touhy a potřeby, naše právo mít svého partnera a být milováni a oceňováni, jsou jednoznačné a přirozené, podstatné a platné stejně jako manželství mezi mužem a ženou.

Protestoval jsem, a v určitém bodě jsem dokonce na nějakou dobu opustil církev, okouzlen svou promyšlenou vzpourou, v očekávání nějaké antidiskriminační reformy v postoji k homosexuální praxi.

Zápasil jsem s Bohem jako starozákonní Jakub. Po celá léta jsem bojoval s Ním, s Písmem, s církevní naukou. Až přišel den, kdy jsem pochopil a odsoudil své hříchy. Teprve nyní jsem byl schopen jich litovat. Přistoupil jsem ke svaté zpovědi, a když jsme se vyznával, stékaly mi po tváři horké slzy. Kněz se mnou jednal se svrchovanou citlivostí a když jsem nakonec odcházel od zpovědnice, cítil jsem se očištěný rozhřešením a svými slzami. V následných 24 hodinách jsem se cítil jako obnovený, jakoby mi bylo odečteno dvacet let mého života. Moje duše získala dřívější nevinnost skrze svátost pokání (tak to řekl Ježíš sestře Menedezové). Je obtížné vysvětlit to všechno slovy, ale cítil jsem, že byl se mne sňat temný stín, byl jsem zbaven břemene hříchu.

Byl jsem jako nové stvoření: přitažlivost a city se hned zcela neztratily. Není místo na iluze o mém životě. Nezkresluji věci a neodtrhuji se od životní reality, Adamův pád zanechal lidstvo jako zraněné pokolení a mé podmínky jsou jeho součástí. Avšak uzdravení je možné díky milosti a živému dědictví božských svátostí s reálnou přítomností Ježíše, kterou nám zanechal ve své církvi. Pokaždé, když přistupuji k svatému přijímání, cítím se posilněn; každodenní mše svatá, modlitba a zvláště modlitba růžence, půst a pravidelné zpovědi – to všechno je součástí výzbroje k zachování čistoty a růstu v milosti.

Se sv. Pavlem jsem mohl říct: „Pracuji na své spáse s úctou a bázní“, ale dnes jsem osobou více šťastnou, více svobodnou a integrovanou, nikoliv ovládnou vášněmi a žijící v pokoji, což se stalo zřejmé i druhým.

Když jsem nedávno četl, že jeden významný kardinál prohlásil, že „žít na úrovni křesťanských ideálů vyžaduje hrdinské ctnosti“, a dodal: „Průměrný křesťan nemůže aspirovat na tak vysoké ideály!“, měl jsme sto chutí mu napsat a odmítnout jeho slova, protože popírají nadpřirozenou pomoc svátostí. Já nejsem nic zvláštního, ale změny, které se udály v mém životě, je možno připisovat pouze Boží milosti, a ta je k dispozici každému, kdo o ni prosí s upřímným srdcem.

Když se však nyní církev otevírá všem, i těm, kteří jsou ponořeni do stylu života LGBT, tedy hříšníkům i hříchům, kráčí po nebezpečně tenkém ledu, zvláště když přijímá páry stejného pohlaví s jejich cizoložstvím a podává jim svaté přijímání. To jsou vyslovené skutky těžkých svatokrádeží. Nesvoláváme tím na sebe soud a odsouzení?

Jestliže máme ke všem přistupovat s láskou, neznamená to, že máme odmítat tzv. „tvrdou řeč církve“ a schvalovat svazky stejného pohlaví, neboť takové křesťany ve skutečnosti utvrzujeme v jejich vyloučení ze všech dobrodiní církve, a co horšího, také z jejich věčné spásy.

Bohužel otec James Martin a ti kteří ho podporují, dělají to, co sami odsuzují: odsuzují, vytlačují a zesměšňují ty, kteří se přičiňují o zachovávání autentické nauky Ježíše Krista a jeho apoštolů.

Americký katolík v Lifesitenews 

Viz také:Anti-církev pod správou anti-tovaryšstva