Kdo ze smrtelníků se může odvážit svými poskvrněnými rty říci jen něco málo o pravé Rodičce Boha a člověka, kterou Bůh před věky předurčil za Pannu a nejdůstojnější Matku Syna a Duch Svatý v ní připravil příbytek všech milostí, není – li opřen o Boží zjevení? Jakými slovy bych já, ubohý človíček, mohl vyjádřit nejvyšší city tohoto panenského srdce, když na to nestačí ani jazyk andělů? Pán řekl: Dobrý člověk z dobrého pokladu vynáší dobré věci; toto slovo může být také pokladem. Kdo z čistých lidí by mohl vymyslet něco lepšího, než Ona, která zasloužila být Matkou Boží, která devět měsíců hostila s lůně samotného Boha. Jaký lepší poklad planul ve výhni panenského Srdce než sama Boží láska?

Z tohoto Srdce tedy jako z výhně božské lásky vytryskla dobrá slova, tj. slova plná horoucí lásky. Jako z amfory plné nejlepšího vína může přetékat jen nejušlechtilejší víno, a jako z nejžhavějšího ohniště stoupá jen žhavé kadidlo, tak z Kristovy Matky mohou vycházet jen slova nejvyšší božské lásky a žáru. Moudrá matka a paní používá jen málo slov, ale ta jsou přesná a promyšlená. Proto čteme od Kristovy nejblahoslavenější Matky jen sedmero slov obdivuhodného smyslu a moci, a ta dosvědčují, že byla naplněna sedmi dary Ducha svatého: Dvakrát, když hovořila s andělem. Rovněž dvakrát s Alžbětou. Dvakrát se Synem, jednou v chrámě a podruhé na svatbě. Jednou se služebníky. Ve všech těchto případech mluvila velmi málo. Výjimkou je Boží chvála a díkůvzdání, které více rozšířila, když pronášela: »Velebí má duše Pána…« Když totiž nemluvila s člověkem, ale s Bohem. Těchto sedmero slov je sedm procesů lásky proslovených v obdivuhodném řádu. Jakoby to bylo sedm plamenů jejího Srdce.

Sv. Bernardin Sienský. Z 2. Nokturnu Matutina o Svátku Neposkvrněného Srdce Panny Marie