Ut inimícos sanctæ Ecclésiæ humiliáre dignéris, te rogámus, audi nos, Domine.
Ut omnes errantes ad unitatem Ecclesiae revocare, et infideles universos ad Evangelii lumen perducere digneris, te rogamus, audi nos, Domine. (*)
Vyznávám před Tebou svou víru, Otče a Pane nebe a země, můj Stvořiteli a Vykupiteli, moje sílo a moje spáso, Ty jsi mě od mých nejútlejších let nepřestal živit svatým chlebem svého slova a posilovat mé srdce, abych nesešel z cesty a nezabloudil se zbloudilými ovcemi, které jsou bez Pastýře.
Přijal jsi mě do lůna své církve, přijatého vychoval, vychovaného zachoval a vyučoval hlasem těch pastýřů, kterým jsi chtěl, abych naslouchal a byl jim poslušný. Vyznávám hlasitě pro moji spásu všechno to, co katolíci povždy správně a plným právem ve svém srdci věřili. Mám v ošklivosti Luthera, v opovržení Kalvína, zlořečím všem heretikům: nechci s nimi mít nic společného, protože nemluví a nesmýšlejí správně a nemají ani čárku správné víry, kterou nám předkládá jedna svatá, apoštolská římská Církev. Spojuji se naopak v jednotu, objímám víru, následuji náboženství a schvaluji nauku těch, kteří poslouchají a následují Krista nejen když učí v Písmu, ale také když soudí ústy ekumenických koncilů a definuje ústy Petrovy katedry a dosvědčuje ji autoritou Otců. Vyznávám navíc, že jsem synem oné římské církve, kterou bezbožní rouhači pohrdají, pronásledují ji a nenávidí; v žádném bodě se nevzdaluji od její autority, ani neodmítám dát život a prolít svou krev na její obranu a věřím, že Kristovy zásluhy mohou zajistit spásu mou i druhých jedině v jednotě s touto samotnou Církví.
Vyznávám s odvahou se svatým Jeronýmem, že jsem spojen s katedrou Petrovou, a prohlašuji se svatým Ambrožem, že budu následovat v každé věci onu římskou Církev, kterou s úctou uznávám se svatým Cypriánem jako kořen a matku univerzální církve. Svěřuji tuto víru a nauku, které jsem se od dětství učil, jako mladík v ní utvrdil a jako dospělý až dosud vyučoval a s mojí slabou mocí bránil. K tomto vyznání mě nenutí žádný jiný motiv než Boží sláva a čest, vědomí pravdy, autorita svatého kanonického Písma, cit a souhlas s církevními Otci, svědectví víry, kterou musím vyznávat před svými bratry, a konečně věčná spása, kterou očekávám v nebi a blaženost přislíbená pravým věřícím.
Jestliže dojde k tomu, že pro toto moje vyznání budu v opovržení, stíhán a pronásledován, budu to považovat ze mimořádnou milost a přízeň, protože to znamená, že Ty, můj Bože, mi dáváš příležitost trpět pro spravedlnost a protože nechceš, aby mi byly nakloněny ony osoby, které jsou zjevnými nepřáteli Církve katolické pravdy, kteří nemohou být tvými přáteli. Nicméně, odpusť jim, Pane, protože jsou buďto podněcováni démonem a zaslepeni třpytem falešné nauky a nevědí, co činí, nebo to vědět nechtějí.
Dopřej mi konečně té milosti, abych v životě i ve smrti vydával vždy spolehlivé svědectví upřímnosti a víry, jakým jsem povinován tobě, Církvi a pravdě, abych se nevzdaloval od tvé lásky a byl vždy ve společenství s těmi, kteří chovají k Tobě bázeň, zachovávají přikázání tvá a svaté římské církve, jejímuž soudu s ochotnou duší podřizuji sebe a všechna svá díla.
Všichni svatí triumfující v nebi nebo bojující na zemi a nerozlučně spojení poutem pokoje v katolické církvi, kéž velebí tvou nesmírnou dobrotu a prosí za mne. Ty jsi počátek a konec všeho mého dobra, tobě buď vždy a všude chvála, čest a sláva na věky.
Pramen: Corrispondenza Romana
(*) Invokace z původní litanie ke všem svatým:
Abys nepřátele Církve svaté pokořil…
Abys všechny zbloudilé povolal k jednotě církve a všechny nevěřící přivedl k světlu Evangelia…