Modlitby svatého P. Pia k Jezulátku
Ó, božský Duchu
Ó božský Duchu,
dej mému srdci podnět,
aby se klanělo a milovalo;
dej mému rozumu světlo, aby rozjímal
o vznešenosti tajemství lásky
Boha, který se stal dítětem;
dej oheň mé vůli,
aby s ním dokázala zahřát
toho, který se pro mne
třese na slámě.
(Epist. IV 867–868)
Ó Maria v betlémské jeskyni
Moje Matko Maria,
zaveď mě s sebou do betlémské jeskyně
a dej ponořit se do rozjímání
o tom, co je velké a vznešené,
abych se otevřel v mlčení tomu,
co je největšího v nejkrásnější noci,
jakou svět zažil.
(Epist. IV 868)
Betlémští andělé
Blíží se ta hodina!
A vy sestupujete,
nebeští obyvatelé nebe,
abyste přijali na zemi toho,
který vás oblažuje v nebi.
Přicházíte, abyste se mu vzdávali pocty,
jakými ho uctíváte v nebi;
přicházíte, abyste obveselili zemi
svými andělskými zpěvy;
přicházíte, abyste ozářili svým světlem
temnoty této blažené noci;
přicházíte ukázat našim duším
lásku vtěleného Boha;
přicházíte, nebeský dvore,
abyste uctili svého Krále,
skrytého v pokorných lidských plenách.
A ty, země, rozvesel se,
i když ho tvoji obyvatelé odmítnou,
On přesto přijde.
(Epist. IV 870)
Z lásky
Ó Boží moudrosti a moci,
cítíme, že musíme zvolat,
povzbuzeni tvým Apoštolem,
jak nepochopitelné jsou tvé soudy
a nevyzpytatelné tvé cesty!
Chudoba, pokora opovržení,
pohrdání obklopují vtělené Slovo;
ale my z temnoty, ve které je skryto
toto vtělené Slovo,
chápeme jednu věc,
slyšíme jeden hlas, poznáváme jednu vznešenou pravdu:
toto všechno se stalo z lásky,
jen o lásce k nám mluvíš,
dáváš nám jen důkazy lásky.
(Epist. IV 866–867)
Nebeské Dítě
Jakou vděčnost
bychom ti neměli projevovat?
Jakou láskou k tobě
by nemělo hořet naše srdce!
Jakým plamenem lásky
bychom měli zahřát
tyto něžné chvějící se údy…
Tvoje něžnosti uchvacují mé srdce,
jsem unesen tvou láskou,
nebeské Dítě.
Dej, ať ve styku s tvým žárem
moje duše roztaje láskou
a tvůj oheň mě stráví,
spálí mě,
zpopelní mě u tvých nohou,
a rozpuštěn tvou láskou
budu velebit tvou dobrotu
a tvou lásku.
(Epist. IV 871–872)
Ty nás hledáš
Opouštíš své nebeské království,
aby ses vydal hledat ztracenou ovečku.
Zjevuješ se jí
a podněty své milosti
ji ustavičně voláš,
aby tě zblízka poznávala,
milovala a klaněla se ti.
Copak ji potřebuješ,
abys byl plně šťasten ve svém Ráji?
Ne, je to jen tvoje dobrota,
která tě pudí za ní,
je to tvoje láska, která miluje vydat se,
aby ji našla a učinila šťastnou
stejným štěstí,
jakého jsi plný,
ó Ježíši.
Jsme jen špinavé nic, a ty hledáš právě to:
abys nám dal své božské bytí
skrze působení
a sdílení své milosti.
Ó Ježíši,
kdo by ti mohl odporovat?
Dej, aby ubožák jako já,
tě prosil o všechno,
co potřebuje,
aby se ti líbil,
aby byl jako ty,
podle tvé chuti.
Dej mi a uchovej onu živou víru,
která mě naučí věřit
a pracovat jen z lásky k tobě.
To je první dar,
který ti předkládám spolu se svatými mudrci,
v prostraci u tvých nohou
vyznávám bez všech lidských ohledů
před celým světem, že jsi náš pravý a jediný Bůh.
(Epist. IV 884)