Minulý pátek jsme si připomínali sedmero bolestí Panny Marie. Není možno vstoupit do pašijového týdne bez doprovodu Nejsvětější Panny a v její společnosti rozjímat o utrpení našeho Pána. Mešní orace to výstižně vyjadřuje: Bože, při jehož umučení podle Simeonova proroctví pronikl nejsladší duši Panny a Matky Marie meč bolesti, dopřej nám milostivě, abychom když rozjímáme o jejím probodení a utrpení, s úctou vzpomínali na slavné zásluhy všech svatých, kteří věrně stáli u Kříže a dostalo se jim blaženého účinku tvého umučení.

Abychom získali plody Kristova umučení, potřebujeme uctívat bolesti Nejsvětější Panny Marie. Tajemství Kristova utrpení je tak veliké, že pochopit také bolesti světa a lidí je nemožné, pokud nestojíme uvnitř onoho tajemství Srdce Mariina probodeného mečem sedmeré bolesti.

Nacházíme-li se uvnitř bolesti, jsme vystaveni pokušení zoufalství; božská ctnost naděje je ctnost stále potřebnější a naléhavější. Velký křesťanský spisovatel Charles Péguy napsal 1909 velké dílo: Brána do tajemství druhé ctnosti, tedy ctnosti naděje. Autor byl v onom roce velmi demoralizován, jak napsal jedné své přítelkyni: Maria mě zachránila ze zoufalství. Bylo to veliké nebezpečí. Osoby jako já vždy potřebují víru a lásku. To, co může scházet, je naděje.

Bratři, i uvnitř bolestí těchto dnů zvláště pro ty, kteří jsou zasaženi, nebo pro osobní příhody nebo pro citlivosti vašeho srdce, to co může scházet , je právě ona naděje. Opakuji: „Osoby jako my, mívají vždy víru a lásku, ale to co jim schází, může být naděje.

Představ si, osmnáct měsíců jsem nebyl schopen modlit se Otče náš, nebyl jsem schopen říct: Buď vůle tvá. Nebyl jsem schopen se modlit, protože jsem nemohl přijmout jeho vůli. Je to hrozné. Nejedná se o to zamumlat modlitby, ale říkat opravdu to, co říkají. A já jsem opravdu nebyl schopen říct: Buď vůle tvá.

Ale to rozhodující v našem životě je právě zde: buď vůle tvá. Musíme dospět k tomu: klanět se Boží vůli, Proto jsem prosil Marii – píše Peguy – modlitby k Marii jsou naše modlitby v záloze. Opravdu je to veliký katolický spisovatel: Nemohu se modlit Otče náš, nedokážu říct buď vůle tvá, ale sáhl jsem k modlitbě v záloze. Modlitby v záloze jsou modlitby k Nejsvětější Panně.

Modlitby k Marii jsou modlitby v záloze a v celé liturgii není ani jedna, chápej, kterou by nemohl ubohý hříšník opravdu říct.

Uchovávejme v srdci tato slova, osvojme si je. Jak jsou pravdivá! Opakuji: v celé liturgii není ani jedna, chápej, kterou by nemohl ubohý hříšník opravdu říct. V mechanismu spásy je Zdrávas Maria poslední záchrana. S tou se nemůžeme ztratit“.

To je snad důvod, proč mnoho světců, mnoho dobrých farářů své doby, když viděli osoby v krajní tísni, dokonce daleko od víry, radili právě toto: Tři Zdrávasy k Panně Marii; nezapomínat, každý den, alespoň toto“.

Je to modlitba záloze. V mechanismu spásy je Zdrávas Maria poslední záchrana. S tou se nemůžeme ztratit“.

Prožívejme pašijový týden spojeni s bolestmi Nejsvětější Panny.

Chiesa e post concilio