Sv. Maxmilián Kolbe: Modlitba k Eucharistickému Ježíši

Ty, Bože nekonečný, věčný, mě miluješ od chvíle, kdy existuješ jako Bůh, proto jsi mě miloval a miluješ vždy!

I když jsem ještě neexistoval, ty jsi mě již miloval, a právě protože jsi mě miloval, ó dobrý Bože, povolal jsi mě z nicoty k existenci!

Pro mne jsi stvořil nebe a souhvězdí, zemi, moře, hory a tolik řek, tolik krásných věcí, které jsou na zemi.

Ale to nestačilo: abys mi ukázal zblízka, že mě miluješ s velkou něžností, sestoupil jsi s rozkoší z ráje na tuto zemi, zhanobenou a plnou slz, vedl jsi život uprostřed chudoby, námah a utrpení a nakonec zhrzený a vysmívaný jsi chtěl být pověšen na mučidla.

Můj Bože, tys mě vykoupil tímto hrozným a velkodušným způsobem!

A přesto, ještě s tím nejsi spokojen.

Tvoje srdce nesouhlasilo s tím, že bych se měl živit jen vzpomínkami na tvou bezměrnou lásku. Zůstal jsi na této ubohé zemi v Nejsvětější Svátosti oltářní a nyní přicházíš ke mně a nejtěsněji se mnou spojuješ v podobě pokrmu.

Již nyní proudí tvoje krev v mé krvi, tvoje duše, vtělený Bože, proniká mou duši. Dává jí sílu a živí ji…

Jaké  to zázraky!

sv. Maxmilián Kolbe, SK 1145