13. října 1884 měl papež Lev XIII. v době, kdy celebroval mši svatou, zvláštní vidění. Když papež popisoval hrůzu tohoto vidění, které se týkalo budoucnosti církve v období asi jednoho století kdy moc Satana dosáhne z Božího dopuštění svého vrcholu, byl bledý jako smrt.

O této příhodě existuje více verzí, z nich byla obecně přijata tato:

Papež uslyšel náhle rozmlouvat dva hlasy, jeden sladký a druhý hrozný a drsný, které zaznívaly z blízkosti svatostánku. Papež ihned pochopil, že sladký hlas patří našemu Pánu a hrubý Satanovi. V tomto dialogu se Satan pyšnil, že je schopen zničit církev, ale potřebuje k tomu více času a moci. Pán souhlasil s jeho požadavky a zeptal se, kolik času a moci požaduje. Satan odpověděl, že potřebuje 75 – 100 let a větší moc nad těmi, kteří budou v jeho službách. Pán vyslovil souhlas a dal Satanovi plnou svobodu.

Lev XIII. byl tímto zážitkem tak zdrcen, že ihned napsal modlitbu ke cti svatého Michaela na ochranu církve.

„Svatý Michaeli, archanděli, braň nás v boji. Proti zlobě a úkladům ďáblovým buď naší ochranou. Kéž ho Bůh ovládne, pokorně prosíme. A Ty, kníže nebeského vojska, svrhni satana a jiné zlé duchy, kteří ke zkáze duší procházejí světem, Božskou mocí do pekelné propasti. Amen.“                                           

Papež rovněž nařídil, aby se tuto modlitbu modlili kněží a lid veřejně po každé mši svaté. Jeho nařízení bylo dodržováno až do 2. vatikánského koncilu, který je bez náhrady zrušil.