9. května
MATER INVIOLATA, ORA PRO NOBIS
V plánu stvoření a církve je Panna Maria důvěrně spojena se Svatou Trojicí. Skrze vztah k Otci je možno ji pokládat za jeho dceru a nevěstu. Jako jeho dceru chápeme Marii jako tvora, jako Nevěstu ve vztahu k Ježíši Kristu, a jako Matku Syna věčného Otce. Tento pohled na Marii je více nadpřirozený a v důsledku toho hlouběji teologický než ostatní.
Cornelius říká, že Bůh Otec přijal svatou Pannu za svou Nevěstu. Duch Svatý ji zastínil a oplodnil. Bůh Syn ji přijal za svou Matku a skrze ni se vtělil. Maria je podle víry Dcerou, Nevěstou a Matkou Boží. A nejsou to jen učitelé středověku, kteří spatřovali Marii pod těmito svatými aspekty. Celý křesťanský starověk ji oslavuje jako Boží Nevěstu. Čím jiným je tato tak dokoná Panna, kterou si Bůh vyvolil za Snoubenku?
Ó šťastná Maria, volá stará řecká církev ve své liturgii; Šťastní učedníci, vám bylo dáno vidět Pána v jeho těle, vy jste prohlásili Pannu Nevěstou, hodnou Otce, hodnou Boha, za Matku Slova. Panno, tebe oni prohlásili za Matku Slova, Matku Boha, za příbytek Ducha svatého. Ty jsi byla plná milosti a v tobě tělesně přebývala plnost Božství.
