25. února – Deváté zjevení Panny Marie v Lurdech  (1858)

Ke svému vtělení potřeboval Boží Syn samozřejmě lidskou matku: ale Mariina funkce nebyla výlučně biologická, nýbrž lidsky i nadpřirozeně mateřská, a tím, že dávala Božímu Synu život lidský, přijala od Něho život božský: její souhlas byl aktem otevření, aktem lásky, aktem poslušnosti, kterým otevřela život proudu milosti, tzn. že božský život zavlažuje a zaplavuje její děti v Kristu v řádu milosti: ona přijímá, daruje a pěstuje v nás božský život. Jako Matka tak zosobňuje na jedné straně mateřskou líbeznost a sladkost a na druhé straně věrné zasnoubení a přilnutí Boha k spasenému lidstvu.

Ivo Císař Spadon, Nejsvětější Maria v křesťanské víře a životě

Ave Maria, gratia plena, Dominus tecum. Benedicta tu in mulieribus, et benedictus fructus ventris tui, Jesus. Sancta Maria, Mater Dei, ora pro nobis peccatoribus, nunc et i hora mortis nostrae. Amen.