24. května
VAS SPIRITUALE, ORA PRO NOBIS
Konečně spolu se sluncem a s lunou objevují se ve čtvrtém dnu všechny hvězdy oblohy. Touto oblohou je všeobecná Kristova církev jak na nebi, tak na zemi. Církev je celá pro nebe, pro věčnost; je stejná také zde dole, je nebeská i tehdy, když putuje po zemi. Je složená z andělů a svatých, to znamená z duchů a lidí věrných Ježíši a Marii. Andělé a svatí tvoří a budou tvořit na věky nebeský dvůr Krále a Královny nebes.
Kéž se jednou staneme trvalou součástí tohoto blaženého dvora, kéž budeme patřit k milionům vyvolených, kteří tvoří Mariinu korunu na věčnosti. Tyto hvězdy, jak poznamenává sv. Bernard, přijímají od svaté Panny všechnu svou zář. Jak by také mohly dodávat nové světlo té, která je oděna sluncem?
Hvězdy představují anděly a svaté. Jeví se nám jako slavný průvod dvou velkých Světel. Některé hvězdy mají světlo třepotavé, jiné svítí jasně a klidně. Ty si vypůjčují své světlo od Ježíše jako svého slunce. Žijí stále v nebi a rozmlouvají s Ježíšem a s anděly.
Hvězdy jsou mnohem větší než země, a přesto se nám všechny jeví jako maličké z důvodu jejich velké vzdálenosti. Čím výše jsou, tím menšími se jeví. Větší svatost znamená větší pokoru.
Svatý Augustin říká, že hvězdy nás učí také trpělivosti. Tyto hvězdy se nechvějí strachem. Jsou stejně pokojnými účastníky velkého průvodu. Proč? Jsou pevně umístěny na nebi. Podle jejich příkladu křesťan i uprostřed zvrácených mas světa má v sobě Slovo Boží, je jako hvězda, která se třpytí na nebi. Ať si říkají nepřátelé naší víry, co chtějí, jako hvězdy i my je nechejme, ať si pokřikují jako děti na ulici. Je-li naše srdce pevně připoutáno k nebeským skutečnostem, snadno můžeme získat trpělivost při pomyšlení na věčnost. Kdo ztratí trpělivost, je jako létavice, která padá z nebe.
Hvězdy jsou tedy pěkným symbolem svatých a andělů. Některé hvězdy jsou zářivější než druhé, tak jako svatí a andělé jsou nositeli větší milosti a sláv
