22. května
SEDES SAPIENTIÆ , ORA PRO NOBIS
Bylo to čtvrtý den, kdy Pán naplnil nebe zářivými hvězdami, které mají ozařovat a oživovat zemi. Je to čtvrtý den lidstva, čtyři tisíce let po stvoření člověka, kdy se uprostřed světa zjevilo Slunce věčné spravedlnosti, Král nebes, živá Hvězda pravého světla. Ježíš řekl: Já jsem světlo světa. Já jsem Světlo, které přišlo na tento svět; a také: Já jsem Pravda a Život.
Slunce je (bledý) symbol Ježíše Krista. Serafínský doktor se ptá: Co znamená slunce, ne-li Krista. Ježíš je Slunce, které osvěcuje rozum podle slov proroka: Vám všem, kteří uctíváte mé jméno, zjeví se slunce spravedlnosti.
Stejně jako světlo stvořené prvního dne je jakoby vtěleno do slunce, které stojí nad námi, aby nás osvěcovalo, oživovalo, občerstvovalo a těšilo, stejně tak Věčné Slovo, nekonečné Světlo, božská Pravda se stala člověkem v Ježíši Kristu, aby osvěcovala celý svět duší, aby je oživovala, regenerovala, oplodňovala, těšila a oblažovala. Ježíš se stal člověkem ve čtvrtém věku světa: z toho důvodu Otec a Duch Svatý stvořili slunce čtvrtý den, nikoliv dříve ani později.
Spolu se sluncem se nám zjevily hvězdy noci, luna, která je nám mnohem blíže a osvěcuje nás, ale je to jen odražené světlo.
