17. května
VIRGO VENERANDA, ORA PRO NOBIS
Druhého dne Pán stvořil vody a rozdělil je, jako to udělal prvního dne se světlem a temnotami: oddělil vody, které jsou nahoře, od vod dole. To je opět tajemství vyvolení a zavržení. Písmo říká: Učinil oblohu a nazval ji nebem. To odpovídá také stvoření světla a života prvního dne.
Totéž činí svatá Panna pro všechny věrné anděly a všechny služebníky Ježíšovy: pozvedá je do nadpřirozené roviny a činí je nebeskými skrze milost svého Syna. Ona sama je Ježíšovým nebem, jak říká sv. Jan Damascenský; Ježíš je nebe nebes. Panna je nebem na zemi, nebem živým, nebem, které převyšuje nebesa a je širší než stvoření, nebem, kde nepřebývá nikdo, jen božský architekt, který stvořil nebe a zemi. S Marií jsme všichni v nebi, dobře odděleni od země a nenecháváme se strhnout démony do oněch dolních a nešťastných sfér, kam byli svržení ďáblové a nekající hříšníci.
Svatá Panna, obloha církve, je, jak říká Písmo, nebem, kde sídlí Bůh. Skrze ní nacházíme Ježíše, nejvyšší Vrchol a sílu našich duší. Maria nás daruje Ježíši, činí z nás nebe a nese nás ve svém mateřském klíně.
