15. května
MATER SALVATORIS, ORA PRO NOBIS
Je pravda, že staří Otcové, mezi jinými Hermas a Klement Alexandrijský učili, že Církev byla stvořena dříve než svět a svět byl stvořen pro církev. Hlásali, že Církev jako nevěsta Kristova je zcela jedinečná a byla stvořena jako první před tváří Páně. Ale tato pravda zdaleka nevylučuje prvenství svaté Panny, naopak je potvrzuje: není to ve skutečnosti právě svatá Panna, ona sama na nejvyšším stupni Boží Nevěstou a Společnicí Krista? Ona je církví shrnutou v jediném tvoru: Církev je, tak říkajíc, stvoření zasvěcené a určené pro jednotu s Kristem.
Celá církev je obsažena v Marii, skrze Marii začíná a do ní se vrací. Svatá Panna je onou jedinou Holubicí, která se jako ryzí tvor stává pravou nevěstou Krista a Boha. Duch, který oživuje Církev, je Duch, který naplňuje Marii a nejdokonalejším výrazem toho je sama neposkvrněná Panna. Marie je ještě více než Církev, jak říká Pán v Písní písní: Ona je jediná, nesrovnatelná, moje holubice, má dokonalá, má sestra a má nevěsta. Proto nepřekvapuje, že Svatou Pannu jako Prvotinu všeho stvoření, jak praví Cornelius, tuto svou milovanou si Ježíš Kristus vzal jako typ a dokonalý model pro veškeré stvoření. Stvoření je pro církev a církev je zosobněná ve svaté Panně. S Marií, skrze Marii a pro Marii se klaní Ježíši Kristu, svému Bohu a Králi.
Ó Panno, Královno světa, dopřej mi, abych byl celý tvůj. Náležím ti pro svou přirozenost, pro svou duši a své tělo, jsem tím, čím jsem jen díky tobě, tak jako tvou příčinou je Ježíš. Jak sladká závislost, jak tě miluji, má nejsvětější Matko!
