Postní kvatembr je v církevním roku druhý v pořadí.
Připadají na týden po první neděli postní
Středeční liturgie nám představuje dva svaté starozákonní vzory postu: Mojžíše (Ex 24) a Eliáše (3 Kr, 19), kteří se postili po 40 dní.
V evangeliu se objevuje motiv utrpení Páně. Je tu krajní protiklad mezi Kristem a „zlým a cizoložným pokolením, které požaduje znamení“. Bude to znamení Jonášovo, ale nevěřící vyvolený národ bude zavržen. Na jeho místo budou povoláni pohané. Opovržení pohané budou vytrženi z moci Zlého, zatímco „pokolení zlé“ mu bude vydáno. Rozhodující není tělesný původ od Abraháma, ale ochotné plnění Boží vůle.
Kvatembrový pátek je dnem vysloveně postním. Bude – li bezbožný činit pokání, dosáhne odpuštění. Pokud se však spravedlivý odvrátí od své cesty, čeká ho zavržení. Evangelium připomíná, že celý svět je duchovní nemocnicí, ve které sténá lidstvo pod chorobami hříchů. Církev však nabízí uzdravující svátosti.
Sobota je díkůčiněním za přijatá dobrodiní. Středem liturgie nejsou katechumeni, ale kajícníci. Připomíná se nám povolání a požehnání, kterého se věřícím ve křtu svatém dostalo. Evangelium o proměnění Páně na hoře Tábor je předzvěstí velikonoční slavnosti.