Neapolská řeholnice udělala spontánně to, co mnozí biskupové nedělají, rozhodně ne po dlouhém rozmýšlení. Církev v Katechismu učí o trojím poslání nástupců apoštolů: učit, posvěcovat a vést. Video se zásahem nejmenované jeptišky se stane plodnou nákazou na internetu a stane se morálním svědectvím roku 2022.
Řada katolíků a lidí dobré vůle obecně se možná od této jeptišky dozvěděla za velmi krátkou dobu více než od mnoha biskupů, včetně Santa Marta, za mnoho let. Důvod? Zatímco jeptiška mluvila svobodně nezřízeném hříchu, ostatní se utápěli v politické korektnosti.
Používání „korektního“ jazyka je pro mnohé stále lepší variantou, protože nejeden vysoký prelát, dokonce i v purpuru, dnes působí dojmem, že je poslem homo lobby a propagátorem homosexualizace společnosti a církve.
A nejen to: každý, kdo se proti této sekularizované „korektnosti“ postaví, upadne v nemilost. To se stalo kuriálnímu arcibiskupovi Giacomu Morandimu, který předloni připravil dokument Kongregace pro nauku víry, jímž bylo 15. března 2021 ve vysvětlivce potvrzeno, že Bůh nemůže žehnat hříchu: „Ale hříchu žehnat nemůže a žehnat nemůže“. Tímto dokumentem se Kongregace pro nauku víry postavila do cesty homosexuálnímu akcionismu homosexuálních nebo homofilních biskupů a kněží v německy mluvících zemích. Dokument se však nesetkal se souhlasem Santa Marta, kde se okamžitě začalo usilovat o to, aby pojízdný homosexuální vlak mohl nerušeně jezdit. Msgr. Morandi, sekretář Kongregace pro nauku víry, byl z Vatikánu odvolán z funkce diecézního biskupa.
Video s neznámou jeptiškou obletí svět a svět reaguje podle očekávání. Média, jejichž úkolem je kontrolovat mínění lidí, na jeptišku ihned urážlivě zaútočila.
Video zaznamenává,Italská herečka Serena de Ferrari zveřejnila fotografie na svém profilu na Instagramu. Když natáčela lesbickou scénu uprostřed ulice ve španělské čtvrti Neapole pro televizní seriál, jak na tom v současnosti trvá film i televize, objevila se věřící žena, oddělila ji od druhé herečky a řekla oběma ženám:
„Co to děláš?! Co to děláš!? To je ďáblovo. Ježíš, Josef a Marie.“
Reakce zbožné ženy, stejně spontánní jako odvážná, připomíná pasáž z knihy proroka Abakuka:
„Tvé oči jsou příliš čisté, než aby patřily na zlo: nemůžeš se dívat na hřích“ (Hab 1,13).
Věřící ví, že hřešit je lidské, ale za hříchem je vždy ďábel a další démoni, kteří se snaží „strhnout člověka do své vzpoury proti Bohu“ (Katechismus katolické církve, 414).
Řeholnici nevadí, že se jí všichni smějí, protože ví, co píše svatý Petr ve svém druhém listu:
„Především vězte toto: Na konci dnů přijdou posměvači, kteří se budou řídit jen svými choutkami, budou se posmívat a říkat: ‚Kde je tedy jeho zaslíbený příchod?'“ (2 Pet 3,3-4).
V médiích, a to ani na sociálních sítích, se netleská zlobě hříchu, které odhaluje věřící žena, a pravdě, kterou hájí. Spíše se stává terčem posměchu. Hříšné chování plodí další hřích v podobě urážek, výsměchu a podlosti. Ježíš Kristus však slíbil:
„Amen, amen, říkám vám: Vy budete plakat a naříkat, ale svět se bude radovat; vy se budete rmoutit, ale váš zármutek se promění v radost“ (Jan 16,20).
Homofilové a jiní moderní teologové teď mohou obracet oči v sloup. Ale na tomto místě říkám: děkuji, děkuji nejmenované věřící ženě, která vydala svědectví pravdě a dala svým bližním šanci dojít k porozumění.
Katholisches