Bergoglio rouhavě uráží Nejsvětější Trojici
Při audienci, kterou poskytl Bergoglio 17. března 2017 představitelům Catholic Theological Ethics in The World Church (CTEWC), úděsným způsobem zavedl do lůna jediného Boha ve Třech Osobách nesvornost a podvod.
Není třeba být expertem v teologii, aby nám bylo jasné, co znamená být otcem lži: být tím, kdo rozděluje a vnáší nesvornost.
Zavádět do vnitřního Božího života neshodu a lež, že jeho jednota je jen fixní dojem projevovaný navenek, znamená činit ze zla a nesvornosti základ bytí: Konflikt má být základní gnostickou tézí ve všech jejích variantách, především hegelovské, marxistické a teilhardovské. Podle ní duch postupuje vpřed dialekticky skrze historické události tím, že tvoří stále nové syntézy, které překonávají konflikty. Konflikty a krize tvoří dynamický základ každé reality.
Bergoglio s představiteli CTEWC. Emilce Cuda první zprava
Emilce Cuda ve své knize »Číst Františka« přesně tlumočí bergogliánské smýšlení: „Duch Svatý kuje nové syntézy, tím že vychází z rozdílností a neshod“.(*)
Vnášet něco takového do trinitárního života není nic jiného, než deformovat ho na hegelovskou dialektickou nauku o tézi-antitezi-syntézi: Otec je údajně bytost nekonečná, ale nedefinovaná a postrádá konkrétní determinace, staví se proti Synu, který převádí jeho božství do stvoření tím, že se staví proti „Otci,“ a z této bolestné opozice, která se projevuje v lidských dějinách, povstává Duch, absolutní „bůh“, smířený sám se sebou skrze pohnuté lidské dějiny.
Podle takové bergogliánské nauky by Bůh jakožto srchovaná Bytost transcendentní, věčná, neproměnná a jednoduchá vůbec neexistovala. Existoval by jen „bůh“ panteistický ve věčné progresivní proměně božské podstaty, která se uskutečňuje v člověku a skrze člověka.
Takto se nám představuje Luciferova nauka v ryzí podobě:
»BUDETE JAKO BŮH« ( Gn 3,5)
Na této filozofii se zakládá následují blasfemické požehnání „Jeho Svatosti Františka“:
»Svolávám tímto na vás požehnání Boha – Boha Otce nás všech, Otce všech vyznání, a vzývám ho zvláště za ty, kteří ztratili život ve službě svým drahým.« ( Papež František 27. ledna 2018 v audienci pro členy Italského Červeného kříže.
Je zbytečné dodávat, že taková formulace je v absolutním rozporu s katolickou vírou. Tato bergogliovská formule ve svém diametrálním rozporu s katolickou naukou a Písmem svatým je svrchovaně gnostická a panteistická, ztotožňuje pravdu s omylem a lží, směšuje světlo s tmou, ztotožňuje Boží zjevení s pohanskou ohavností a modloslužbou, a tím staví do stejné roviny katolické dogma a neudržitelné hereze vynalezené nepřáteli církve. Nauku zjevenou Ježíšem Kristem slučuje s protikatolickými báchorkami otce lži. Není třeba mít diplom teologa, aby nám bylo jasné, že Jorge Bergoglio nevyznává katolickou víru, posluhuje si pouze zdánlivými vylhanými podobnostmi a biblickým slovníkem, aby mátl a sváděl nezkušené věřící, kteří nevidí, že nemají co do činění s katolickým křesťanem, ale falešným heretickým prorokem a gnostikem, který deformuje evangelium a vykládá je v ezoterickém evolučním smyslu. Tento člověk není vůbec katolický křesťan. Kdo má uši k slyšení slyš!
Chiesa viva 515.
(*)V úvodu k její knize Číst Františka stojí mezi jiným:
»Na rozdíl od slavného výroku Carla Schnitta, podle kterého moderní politické koncepce jsou sekularizované koncepce teologické, podle Františka moderní živé koncepty jsou teologizované koncepce kulturní, které jsou ozvěnou inkulturovaného logos, tedy reflektované teologické moudrosti vtělené v lidové kultuře.«(!)