13. 2. 2018

Kardinál Zen vystoupil s nekompromisní kritikou vatikánské politiky v Číně

Stařičký kardinál jako neúnavná šedá eminence katolické církve trpící v Číně nekompromisně vystoupil proti současné vatikánské politice a jmenovitě proti státnímu sekretáři Parolinovi. Učinil tak na svých internetových stránkách v čínském i italském jazyku. Reaguje zde na Parolinův interview v deníku La Stampa. Parolin v něm opakuje, co už několikrát vyslovil a opakuje to do omrzení.

1.

Kardinál Zen především zdůraznil, že vůbec nechápe, o čem Vatikán s Čínou jedná. Mluví o pastoračních, duchovních a evangelizačních aktivitách, ale ve skutečnosti je to jednání ryze politické.

Přitom Parolin kráčí věrně ve stopách Casaroliho. Osservatore Romano mluví o hrdinech víry z Východní Evropy – Wyszynském, Mindszentym a Beranovi jako o „gladiátorech, kteří zápasili na politické scéně“.

2.

Parolin prolévá krokodýlí slzy nad utrpením našich bratří v Číně. Vůbec však nehodnotí to, proč čínští katolíci trpí, vůbec nic z jejich jednání neoceňuje a pokládá je „za gladiátory“. Na jejich utrpení prý nenesou vinu žádné jednotlivé osoby, ale „objektivní komplexní situace“!

Přitom Parolin musí vědět, že jsou to oběti pronásledované totalitním ateistickým režimem. Tady nic nepomůže „balzám milosrdenství“, protože nejde o osobní urážky, ale o otroctví ze strany ateistického režimu.

Pro tyto zotročovatele a jejich komplice požaduje Parolin milosrdenství? Chce odměňovat zrádce? Trestat věrné? Žádá od řádných biskupů, aby uvolnili svá místa exkomunikovaným? Nikoliv my jsme vyvolali takovou situaci, nýbrž čínští komunisté, kteří chtějí naši církev zcela zotročit. Parolin mluví o spolupráci, ale zajímá se vůbec o podmínky církve?

3.

Jaké jednoty by vůbec chtěl dosáhnout? Parolin nemůže popřít, že jsou zde dvě společnosti a dvě struktury. Jedna stojí na základech Petrova primátu. Druhá struktura byla vynucena ateistickým režimem a vytvořila schizmatickou církev, která podléhá jeho moci. Jednotu nejde vytvořit tím, že hodíme pod stůl to, co podnikal již papež Benedikt. Tento papež píše ve svém dopise:

Někteří z těch, kteří nechtěli podléhat protiprávní kontrole, vykonávané nad církví a přáli si plnou věrnost Petrovu nástupci a katolické nauce, byli nuceni uchýlit se k tajným svěcením. Podzemní charakter nepatří k normálnímu životu církve, ale jak ukazují dějiny, pastýři a věřící k němu sahají jen s touhou spojenou s utrpením, protože si chtějí zachovat neporušenou víru bez cizích zásahů do vnitřního života církve.

Pater Jeroom Heyndricks vytrhl z této věty jen část o „normalitě života církve“ a udělal z toho úkol pro celou církev: „Teď už nesmí být žádná podzemní církev a podzemní církev musí vstoupit do společenství s církví kontrolovanou režimem.“

Ve Vatikánské komisi pro čínskou církev jsme poukázali na tento velký omyl, ale ani sekretariát ani Kongregace pro evangelizaci národů to nebraly na vědomí. Teprve po dvou letech, když už způsobili nesmírné škody, podařilo se nám do Kompendia prosadit poznámku, že je třeba rozlišovat mezi smířením srdcí a jednotou struktury.

Parolin tvrdí, že není možno setrvávat v konfliktu, protože obě struktury podléhají stejné vládě, která je kontroluje, ale ani nenaznačuje, že by na tuto kontrolu chtěla rezignovat.

Papež Benedikt naopak říká, že cesta k jednotě není lehká a nejde ji uskutečnit ze dne na den.

Naši diplomaté by však chtěli udělat zázrak a odsuzují ty druhé, neuznávají, že existují také odlišné zájmy. Je to hrozná výtka vůči těm, kteří pro věrnost pravé církvi podstupují pronásledování.

Parolin a spol. tvrdí, že jejich řešení jistě není dokonalé, ale je to menší zlo. Můžeme jistě snášet zlo, ale nikdy se nemůžeme dopouštět viny. Jestliže druhá strana nemá zájem respektovat základy katolické církve a chce dosáhnout jednoty za každou cenu, znamená to, že chce obě strany přinutit, aby vstoupily do klece.

Co bude s pravověrnými biskupy, které vláda neakceptuje? Vpustí je do klece? Vznikne jedna řádná biskupská konference? Pod vládou, která má klíč od klece?

Pokud jde o dialog, uvádí kardinál Zen: Podle toho, co zatím prožíváme, přijímá Svatý stolec pro nás zcela nepřijatelné skutečnosti. To má posloužit blahu církve?

Dialog musí být autentický, z očí do očí. Žádný skutečný dialog mezi žalářníkem a vězněm, mezi vítězi a poraženými neexistuje. A Vatikán, jak se zdá, jedná z pozice slabosti. Věrohodné prameny říkají, že vatikánská delegace nesmí vůbec mluvit o případu biskupa Jakuba Su Zhi Mina, který se již více než 20 let nachází ve vězení, protože jim odporuje. Jsem toho názoru, že naši by měli vstát a odejít od jednacího stolu. Akceptovat takové zamlčování znamená od začátku padat na kolena.

Na závěr poukázal kardinál Zen na urážlivý způsob, jakým Parolin používá citáty z dopisu papeže Benedikta (Dopis katolíkům v Číně).

Na začátku a na konci Parolinova interview jsou dva citáty z dopisu emeritního papeže, které mají budit dojem, že Parolin je věrným zastáncem Benedikta XVI., zatímco spolu s prefektem Kongregace pro evangelizaci národů zničili jeho úsilí přivést církev v Číně na správnou cestu:

a) Ve světle neporušitelných zásad není možno vyřešit stávající problémy pouze skrze trvalý konflikt s legitimními civilními autoritami; současně však je poddajnost vůči nim nepřípustná, pokud se neoprávněně vměšují do záležitostí, které se týkají víry a církevní kázně (Dopis 4,7).

b) Církev nemůže a nesmí zaujímat místo státu. Ale v zápase o spravedlnost nesmí zůstávat stranou (Dopis 4,6).

Z obou citátů použil Parolin pouze vždy jen první část, a druhou zamlčel. Tak ztratily Benediktovy myšlenky zcela svůj smysl a rovnováhu.

Katholisches

Na doplnění: Když zalistujeme  v našich stránkách, zjistíme, že je pokračování díla zednářských koncilních papežů, ctitelů komunismu   viz: Don Vila (9)   Nebezpečný modernista, a prorok koncilu.