7. 2. 2018

»Iniciativa kardinála Marx ignoruje jasné Boží zjevení«, prohlásil německý kardinál Josef Cordes, bývalý prezident Papežské rady Cor unum, v reakci na požadavek, se kterým vystoupil jeho spolubratr, předseda NBK.

3. února v bavorské rozhlasu B5 totiž otevřel Marx možnost žehnat v kostele homosexuálním párům, a to „cestou vypůjčenou z AL: rozlišováním případ od případu“. Slova kardinála, jednoho z těch, kteří patří k nejbližším Františkovým poradcům, byly ohlasem na otázku, kterou přednesl před několika dny F. J. Bode, jak se ujímáme takových „dvojic, jak je pastoračně a liturgicky „provázíme“.

Cordes charakterizoval Marxův návrh nekompromisně jako »svatokrádežný«. Moderním posluchačům mohou taková slova připadat jako „zastaralá“, ale kardinál Cordes říká, že »církev ve své pastorační starostlivosti se musí řídit Písmem svatým a jeho autentickým výkladem podle učitelského úřadu církve. Marx se ve svém návrhu ani nezmiňuje o tom, že homosexuální svazek je v naprostém rozporu s Boží vůlí« s odvoláním na nauku katechismu.

Ve středu přišla také zpráva z USA, podle které mons. Chaput, pastýř diecéze Philadelphia, napsal, že »takový obřad (žehnání gayů) by ohrožoval katolické svědectví o povaze manželství a rodiny. Uváděl by věřící do omylu a bludu. A narušoval by jednotu církve.« Ve svém editorialu v Catholic Philly uvedl, že »v tom nespočívá žádné pravé milosrdenství ani autentický soucit, žehnat druh chování, které vzdaluje člověka od Boha«.

Také v Itálii v Turíně se stal obdobný případ, když byl vyhlášen „program duchovní obnovy“ pro homosexuální páry pod vedením dona Gianluca Carregy, odpovědného v diecézi za »pastoraci homosexuálů«. Obnova pod titulem „Zaslouží si věrnost“ měla jako hlavní téma „věrnost homopárů“ chápanou jako dobro v prostředí těchto svazků“. Don Carrega se již dříve vyjádřil o nutnosti revidovat pastoraci a svátosti ve prospěch homosexuálních svazků a požadoval povolení udělovat jim ve svátosti pokání rozhřešení. Jeho akce byla nakonec „pozastavena“ na zásah biskupa Cesare Nosiglii, který zdůraznil, že neexistuje ani vzdálená analogie mezi homosvazky a Boží naukou o manželství a rodině. (1)

Nicméně touha po „žehnání“ těchto pseudosvazků se vzmáhá, a to hlavně na severu a západě Evropy. Antverpský biskup Johan Bony vydal 2016 knížku, ve které mluví o nutnosti otevřít se »evoluci různosti rituálů, které by uznávaly vztah lásky mezi homosexuály také z pohledu víry a církve«.

Kámen úrazu všech těchto přání uznat taková požehnání je především v Písmu svatém, ve kterém čteme zcela jasný a přísný zákaz homosexuálních aktů, které Katechismus označuje za »vnitřně nezřízené«. Existují ovšem avantgardisté, jako je jezuita James Martin, který prohlásil před studenty univerzity v Georgetown, že biblické zákazy jsou „vytrženy z kontextu“.

Biskup Chaput vysvětluje kardinálu Marxovi, že »odmítnutí jakéhosi žehnání homosvazkům není odmítáním osob, které hledají požehnání, ale spíše odmítnutím jejich ignorance, co je to manželství a rodina a co znamená důstojnost lidské sexuality.« Předmětem kontroverzí je antropologický fakt, o jehož základě začaly diskuze díky hlasatelům „duhové pastorace“, kteří ze sebe dělají apoštoly nového paradigmatu katolické morálky a maskují tak šíření heretické naukové revoluce.

Lorenzo Bertocchi, Nuova Bussola Quotidiana

(1) Je ovšem otázka, jak dlouho bude „pozastavena“  protože dotyčný pak biskup jde s duchem doby a rád tančí při nové hymně gay culture.