Realita neopdovídá očekávání Motu proprio TC

Měsíc poté co vyšlo Traditionis Custodes, omezující mše ve starověkém obřadu, bylo v drtivé většině případů jeho používání potvrzeno. V některých diecézich se počty snížily, ale jen ve velmi málo případech byly potlačeny, většinou z ideologických důvodů. V tomto případě Traditionis Custodes zjevně pohybuje spíše na úrovni ideologie a nevraživosti než na úrovni reality a dobročinnosti. A podle pověstí se připravuje další zásah proti institutům zasvěceného života.

Měsíc po zveřejnění Motu Proprio Traditionis Custodes je stále jasnější, že „přání formulovaná episkopátem“ před Františkovým extrémním rozhodnutím spoutat starověký římský rituál jsou zástěrou, za kterou se skrývají obvyklí podezřelí.

Tón doprovodného dopisu Motu Proprio má všechny známky tragédie: „Obdržené odpovědi odhalily situaci, která mě trápí a znepokojuje, což potvrzuje potřebu zasáhnout. Pastorační záměr mých předchůdců […] byl bohužel často vážně přehlížen.“

Stačí se však jen letmo podívat na webovou stránku traditioniscustodes.infoabyste zjistili, že věci se mají jinak. A nemálo. V drtivé většině případů byly mše ve starověkém obřadu potvrzeny. V některých diecézích byly počty sníženy, zatímco v jen v několika málo jiných byly potlačeny, většinou z ideologických důvodů. Stejně jako v případě Mgr. Angela Spiny, biskupa diecéze Ancona-Osimo, který okamžitě spěchal k františkánským mnichům Neposkvrněné ve svatyni Addoloraty z Campocavalla, aby jim přinesl dobré zprávy. Je zřejmé, že biskup se staral o setkání s věřícími, kteří se zúčastnili mše ve starověkém obřadu, aby se ujistil, zda mezi nimi není nějaký nebezpečný Taliban: prostě konstatoval, že jsou, a to je všechno. Metody dobře známé v diecézi, protože milosrdný prelát se v tomto roce a půl pandemie vyznačoval horlivostí, s níž pronásledoval kněze, kteří dávali přijímání do úst, i když se to stalo v sakristii nebo ve zpovědnní místnosti. Po několika měsících tolerance dokonce věřícím zakázal, aby se ke Svátosti přiblížili s rukama zakrytýma plátnem. Trochu místních zpráv, jen aby míra ideologické odchylky některých subjektů ráda potlačila mše, kterých se účastní převážně mladé rodiny, a nemůže je odradit ani výsměch Vatikánu II a jeho liturgická reforma.

 A ve skutečnosti je situace obávaných schismatických věřících, kteří se účastní starodávné mše, taková, že stále více lidí jednoduše přitahuje: svým obřadem, gregoriánským chorálem, orientací, gesty, tichem … směrem k Bohu. Lidé, často mladí a velmi mladí, vysušeni všudypřítomným sekularismem, nacházejí v těchto mších léčbu, navracející stav duchovní nouze zpět na úroveň přežití.

 To se také objevilo v krásném živém vysílání organizovaném M. Aureliem Porfiri (viz zde)se S. Em. kardinálem Josephem Zenem, Msgr. Athanasiem Schneiderem a dalšími významnými osobnostmi, jako je Felipe Alanis Suarez, prezident sdružení Foederatio internationalis Una voce spojeném se starověkou mšíRůzná vystoupení, zejména intervence kardinála Zena zdůraznila, jak jsou lidé, kteří se účastní tradiční mše, přitahováni obřadem schopným reagovat na dnešní racionalismus a sekularismus. A neděje se tak jen v teoretickém smyslu, ale tím, že konkrétně uvádí lidi do „prostředí“ schopného aktivovat smysly a schopnosti člověka a oduševňovat je, aniž by uvázli v pouhých konceptech a módě. Dělá to tak, že člověka staví do prostředí, které mu usnadňuje orientovat se k Bohu, vnímat Jeho přítomnost, osvobozovat se z pohcujícího víru zvrácené modernosti, který jim násilně zastřel oblohu.

Realita je taková: většina věřících hledá starodávný obřad z důvodů, které nemají nic společného s kontroverzemi, jimiž jsou byrokraté liturgie zavaleni; a většina biskupů, dokonce i ti, kteří nejsou zrovna „tradicionalisty“, jako je Mgr. Perego z Ferrary a kardinál Zuppi z Boloně, potvrdili tradiční mše ve své diecézi. Traditionis Custodes se zjevně pohybuje spíše na úrovni ideologie a pomsty než na úrovni reality a dobročinnosti.

Proč se tedy František rozhodl podepsat dokument, který podle toho, co řekl Zen, „není nařízením, ale rozhodnutím způsobit zmizení starověkého rituálu? Sám kardinál má podezření, že existuje dlouhá ruka státního sekretariátu, především kardinála Pietra Parolina, kterého zná až příliš dobře. Abbé Claude Barthe také vidí postavy Kurie, jmenovitě kardinály Parolina a Stellu jako hlavní architekty diskriminace věřících spojených se starověkým rituálem. Dodal, že podle jeho názoru „většinová nátlaková skupina na italské biskupské konferenci byla silně proti Summorum Pontificum v podstatě proto, že v Itálii, o něco se zpožděním za Francií, mladí kněží začali slavit tradiční mši a mít tradičnější smýšlení. Zaznamenali „tradicionalismus“ v seminářích, což je velmi znepokojilo“ (viz zde).

Konec léta by však měl přinést další špatné zprávy. Před několika dny Messainlatino hovořila ohrozících čistkách proti ústavům a klášterům tradičního obřadu – jehož potlačení nebo zničení je skutečným konečným cílem – a to ostřejší aplikací dokumentu Motu Proprio podepsaného Kongregací pro instituty zasvěceného života a Ústavem Institu pro božský kult. Naše nezávislé zdroje to také potvrzují.

Kdo se dožije, uvidí.


Nuova Busola Quotidiana