31.8.2018
Zemětřesení, jaké vyvolal případ McCarrick, rozhlášený odhaleními bývalého nuncia Viganò, zraňuje především americkou církev. Lifesitenewspřináší prohlášení biskupa Chaputa z Filadelfie, který žádá papeže, aby anuloval příští synodu o mládeži.
Mons. Charles Chaput během setkání v semináři Svatého Karla Boromejského 3. srpna řekl, že napsal papeži Františkovi a vyzval ho, aby zrušil příští synodu o mládeži. V této chvíli by biskupové postrádali veškerou věrohodnost… Dobře totiž víme, že v měsíci říjnu je na programu synoda o mládeži a rozpoznávání povolání. Zrušit ji by bylo něco zcela mimořádného a bylo by to jasné znamení o mimořádnosti doby, jakou prožívá americká církev.
Jedná se o velmi silný podnět od biskupa, který je citován v materiálu mons. Viganò a potvrzuje, že situace v americké církvi je mimořádně napjatá a rozpolcenost episkopátu zcela evidentní. Je řada biskupů, kteří se vyslovili pro věrohodnost ex-nunciova materiálu a žádají, aby bylo zahájeno vyšetřování, které by opravdu přineslo jasno do situace zneužívání a řízení seminářů. V této věci můžeme citovat prohlášení mons. Konderly z Tulsy, Olmsteda z Phoenixu, Strciklanda z Tyleru, Morlina z Madisonu, Cordileone ze San Franciska a samotného Chaputa.
K těm je možno připojit také oficiální prohlášení předsedy biskupů kardinála Daniela Di Nardo, který v oficiálním komuniké žádá, aby vyšetřování šlo až na dno, a čeká na své přijetí u papeže. Na druhé straně jsou preláti, kteří se od ex-nunciova svědectví distancují, a ti všichni jsou nějakým způsobem v dotyčné kauze jmenováni. Jedná se o Blaise Cupicha z Chicaga, Josephe Tobima z Newarku, Donalda Wuerla z Washingtonu a McElroye ze Sant Diega (především Wuerl je v komplikované situaci, protože je asi 200x jmenován v Raportu z Pensylvánie jakožto biskup v Pittsburghu).
Mons. Chaput na shromáždění v semináři Svatého Karla Boromejského ve Filadelfii navrhl, aby se místo synody o mládeži připravila synoda o životě biskupů. Podobný požadavek přišel v minulých dnech od mons. Philipa Egana z anglického Portsmouthu. Skandální případ těžce nezřízeného jednání kardinála Theoroda McCarricka není ukončen, zpráva ex-nuncia jen urychlila proces, ve kterém musí Vatikán rozhodně jednat čestně a odvážně.
Biskup Cordileone požaduje, aby všechny tyto četné případy byly ověřeny a vyšetřeny, jinak bude pokračovat „kultura“ negace a zahlazování. Musí to být vyšetření objektivní a úplné. Na druhé straně Cordileone píše: Věřím, že Bůh zahájil tento bolestný proces očišťování, ve kterém musíme spolupracovat. Vyzývám všechny, aby se věnovali modlitbě a pokání, adoraci před Nejsvětější Svátostí. Cordileone neusiluje zbavit se zla tím, že by obviňoval, ani ho nechce terorem smést, nýbrž použít jako příležitost k pokání a obrácení.
Je třeba se vážně zastavit nad povahou toho, co se stalo. Církev se velmi obtížně vyrovnávala s případy pedofilie, ale často zavírala oči nad faktickými případy sodomitů (jak sv. Pavel nazval ty, kteří páchají homosexualitu), k níž docházelo v seminářích. Zpráva Nejvyššího soudu v Pensylvánii uvádí 300 kněží, kteří po 40 let zneužívali více než 1000 osob a využívali systému krytí, který sahá až k Vatikánu.
Benedikt XVI. v posledních letech mnoho změnil, ale řada představitelů církve nejenže nic nepodnikla, ale vyhnuli se tomu, aby veřejně přiznali svou odpovědnost: monsignoři, biskupové, arcibiskupové a kardinálové byli kryti a dokonce podporováni a povyšováni.
Tolerance vůči sodomii se halila do názoru, že se jedná pouze o hříchy, a nikoliv trestné činy. Byla to evidentní tendence minimalizovat zlo. Není to náhoda, že po sedmnácti letech „tolerance“ je církev zaplavena lobisty a sodomity, což vede nejen k tomu, že se přijímá před Bohem nepřípustná civilní praxe, ale provádí se dokonce oficiální sodomská osvěta, jak je tomu v případě Jamese Martina, poradce vatikánských komunikací, který hlásá v nejrůznějších omáčkách jako dobro to, co církev vždy odsuzovala jako ohavnost v Božích očích.
Jistě, všichni jsme hříšní, ale církev neospravedlňuje náš hřích, abychom vlastní hříchy a pády přijímali a kapitulovali před jejich existencí, ale abychom proti nim aktivně bojovali a ustavičně si vyprošovali Boží milosrdenství a milost. Stejným způsobem je třeba bojovat a znovu naplňovat smysl křesťanského boje. A když už prádlo nejde vyprat doma (protože se z něho šíří nesnesitelný starý zápach), je třeba s ním jít tam, kde se může vyčistit. Je lepší zlu předcházet, než rána začne hnisat. Když praskne vřed plný hnisu, je třeba ho vyčistit dříve, než se z něho stane nádor.
Všechno toto zlo pohoršuje maličké a věřící. Je pravděpodobné, že církev spolu s námi mnoho ztratí na věrohodnosti a staneme se předmětem pohrdání a nenávisti, protože jsme jedno tělo a vina bratří padá na všechny.
Jestliže to, co odhalil Viganò, je všechno pravda, dříve než ho začneme obviňovat, proč s tím šel na veřejnost, musíme si položit otázku nikoliv strategickou ani politickou, ale morální: Kdybych byl na jeho místě a věděl o všech těchto věcech a marně hledal způsob, jak pomoci změně, a posledním prostředkem by bylo vyjít s tím na světlo, co bych udělal? Mlčel bych, abych nepohoršoval? A co stovka mladých, kteří vstoupili do semináře a dnes jsou na scestí? A co oběti zneužití? Rozhodujícím bodem není strategie, vypočítavost, pouhý soucit s vlastním domem, nýbrž je jím správné a odpovědné jednání podle odpovědnosti bránit dobro a pravdu.
Proto když věc dospějí k bodu, že jedinou možností, jak zastavit mocenská lobby, je veřejně je obvinit, je nutné to udělat. Souběžnou nezbytnou cestou je vytrvalá modlitba a pokání, také proto, že v Americe jsou cestě další velké obžaloby. Zášť je jako jed. Odpuštění neospravedlňuje zlo ani nemění minulost, ale mění budoucnost a přináší do srdce, a tím do církve pokoj.
Benedetta Frigerio, Nuova Bussola Quotidiana