10.7. 2017

V posledních dnech zavládlo v Římě velké napětí. Ve vzduchu je možno vnímat jako senzaci, že Bergoglio cítí, že dny jeho pontifikátu jsou sečteny a pociťuje potřebu urychlit proces „reformy“, kterou zahájil a která – jak sám řekl – by byla nevratná a jako takovou by ji předal do rukou svého nástupce. Reforma, která v mnoha aspektech se jeví jako zmatená a dokládá, jak zmatený a nevyrovnaný je její hlavní autor, takže jeden vysoký kuriální prelát, a není sám, si klade otázku, zda bývalý argentinský primas se nepomátl na rozumu, řečeno tím nejmírnějším způsobem.

Nejkřiklavější poslední fakta:

Papeži byl zaslán druhý dopis podepsaný kardinálem Caffarrou, emeritním boloňským arcibiskupem, který uctivě žádá o audienci, aby s ním projednal základní dvojznačnosti Amoris laetitia. První papežovou odpovědí bylo absolutní mlčení, které přimělo kardinály, aby dopis zveřejnili. Nevysvětlitelné mlčení, skrývající v sobě naprosté pohrdání těmi, kteří se jsou povoláni, aby byli prvními spolupracovníky a rádci Petrova nástupce, což je chování zbabělce, který prostě nemá odvahu, aby přiznal pravdu, která naléhavě vyžaduje jasný postoj, což Bergoglio prostě odmítá.

Na doslov k poslední knize kardinála Saraha, prefekta Kongregace pro posvátný kult Moc mlčení, který napsal emeritní papež Benedikt, reagoval nesmyslně ultraprogresivistický teolog a liturgista Andrea Grillo, docent papežského Athenea sv. Anselma, Andrea Grillo, který ze sebe udělal soucitného účastníka panujícího papeže a těžce napadá prefekta uvedeného dikasteria a papeže Ratzingera a obviňuje ho, že nedokáže zachovat absolutní mlčení, když odstoupil. Grillo mluví o „institucionální smrti“ emeritního papeže a navrhuje do budoucna přísná opatření, která prakticky představují vyhoštění emeritního papeže na jinou planetu, nebo snad i galaxii. Navrhuje, aby se pro dobro církve rozhodl pro papežskou eutanazii.

Krátce před cestou kardinála Burkeho do Brazílie, děkan kardinálského kolegia kardinál Sodano zaslal kardinálům dopis; jménem Svatého otce žádá kardinály, kteří sídlí v Římě a chtějí se na nějakou dobu vzdálit, aby oznámili papeži – podle úctyhodné tradice, která v skutečnosti neexistuje, kam jedou a kde budou bydlet. Je známo, že kardinál Burke cestuje do Brazílie, aby zde prezentoval svou knihu Vtělená Boží Láska. Svatá Eucharistie, svátost Lásky, přeloženou do portugalštiny. Tato kniha byla mlčky bojkotován biskupy diecézí, do kterých byla rozeslána. Věrohodné zdroje uvádějí, že státní sekretář Parolin uvědomil ordináře a varoval je, aby odmítali návštěvu někdejšího prefekta Svaté signatury, protože je to – podle Parolina – „nepřítel“ papeže, který veřejně vystupuje proti papeži a proti mši Pavla VI. – což vůbec neodpovídá pravdě.

Zvláštní komisi sestavenou k tomuto účelu, pověřil papež František, aby revidovala encykliku Pavla VI. Humanae vitae, která obhajuje tradiční katolickou nauku o sexuální morálce a antikoncepčních metodách. Pravděpodobně na závěr této revize budeme zde mít něco podobného jako v případě Amoris laetitia, která ponechává každému svobodu, dělat si co chce a přisuzuje každé nauce, že zastává „abstraktní morálku“.

Jak je známo, kardinálu Müllerovi, známému obránci nerozlučnosti manželství a nepřípustnosti, aby rozvedení a znovu sezdaní po dobu platnosti prvního manželství mohli přijímat eucharistii a obdržet svátostné rozhřešení, pokud nezachovávají úplnou zdrženlivost od manželského styku, nebyl obnoven jeho mandát. Tento prelát prohlásil v rozhovoru, že papež, ať je to, kdo chce, není Mesiáš, ale Kristův zástupce na zemi. Papež Bergoglio je příliš autoritářský, než aby snesl takového spolupracovníka.

Na mysl přicházejí některé otázky, které od počátku provázejí tento pontifikát. Po tom všem, co vlastně František chce? Kam chce zavést církev? Není nutné, abychom byli jasnovidci nebo proroci, abychom konstatovali, že církev se ocitá v hluboké krizi, která nemá precedent a kterou zahájil 2. vatikánský koncil, a že ve Františkovi našla šoféra, který se rozhodl bez milosti šlápnout na plyn tohoto revolučního vlaku v naprosté diskontinuitě s tím, co učinili, alespoň částečně, jeho předchůdci, kteří chtěli takový proces odvrátit. Plody již můžeme sklízet: vnitřní rozdělení v církvi – v níž existuje skutečné schizma, naprostý zmatek mezi věřícími, úplný relativismus ve víře i v morálce; úpadek svátostné praxe, vyprazdňování kostelů, úpadek kněžských a řeholních povolání.

Nám nyní nezbývá, než obrátit svůj zrak a mysl k srdci Vatikánu, odkud hlasem křehkým ale pevným a prorockým jiný biskup bíle oděný – který v této chvíli, jak se zdá, děsí biskupa, rovněž bíle oděného, a dodává nám odvahy: Následujme kříž, nakonec to bude Pán, kdo zvítězí!

 Padre Romano, Fratres in unum   

 Ilustrace :   Cronache di papa Francesco

 viz také: Satan bude vládnout