Proč se neoznačuji jako gay

Z rozhovoru s Danielem Matsonem

Daniel Matson je hudebník, hraje na trombon v Orchestra di Gran Rapids v Michiganu. Je autorem knihy Proč se neoznačuji jako gay. Jak jsem získal zpět svoji sexuální identitu a nalezl pokoj .

Daniel Matson v této knize vystupuje jako Anti-Martin (viz)

Autor říká: Napsal jsem knihu, jakou bych byl rád četl, když mi bylo 19. Pospal jsem svůj život v naději, že pomohu osobám, především mladým, které se ocitají v podobné situaci.

Text vyšel v USA v nakladatelství Ignatius Press s předmluvou kardinála Roberta Saraha. Vyvolala diskuze, protože je protipólem knihy jezuity Jamese Martina Budovat most. Jak může katolická církev a komunita LGBT nastolit vztahy respektu, soucitu a senzitivity.

Martin jakožto poradce sekretariátu pro komunikace Svatého Stolce trvá na nutnosti pastorace, která staví do centra LGBT. Matson tvrdí opak. Důvod, proč odmítám termín gay, prostý: myslím, že není objektivně pravdivý. Zaměřování na city odvádí tyto osoby daleko od skutečnosti, že jsou Boží děti narození jako muž nebo žena. Musíme se naučit rozlišovat naši identitu od naší sexuální přitažlivosti, od našeho chování. Náš život musí řídit nikoliv to, co „cítíme“, ale co jsme: Existuje objektivní pravda, stvořená k našemu dobru, která nás chrání. Jinak by zavládl chaos. Jsou muži, kteří se cítí jako ženy, a jsou ženy, které se cítí být manželem. Jsou také osoby, které pociťují, že se měly narodit bez nohou, a daly si je amputovat. Je to normální? Je to extrémní případ, ale skutečný.“ Matson dospěl k tomuto vědomí, i když velmi dobře ví, co ho to stálo prožívat přitažlivost k osobě stejného pohlaví. Od dětství se cítil být přitahován ke svým spolužákům. S nimi prožíval neklid a toužil být jako oni. „Nicméně idea být gay se u mne nerozvinula, stejně jako idea mít vztah s mužem.“

Všechno se změnilo na skautském táboře.

Jednalo se o časopisy. Vzpomínám si, jako by to bylo včera, s jakou žádostivostí jsme začali polykat tyto stránky, stejně jako si vzpomínám, jak nedobře jsme se cítili další den. Pornografie poskvrnila mou vizi o sexualitě, všechno bylo jen rozkoš, uspokojení tužeb, hledání nového potěšení. Od novin jsem přešel k webovým stránkám. To byla moje droga, díky které se pro mě všechny druhy sexuálního chování stávaly dovolené.

Pak nastoupil mužský partner…

Nemohl jsem uvěřit že jsem čekal 32 let, než došlo k prvnímu homerotickému vztahu, který mi dal pochopit ,že jsem od něho čekal mnohem více, a stal se pro mě podnětem k hledání partnera, se kterým bych mohl sdílet každodenní hodnoty.

Poznal jsem Jansona, se kterým jsme se stýkal jeden rok. Základem těchto vztahů byla velká prázdnota, kterou jsme se snažili vyplňovat často sexem. Ten je mezi muži velmi silný a vytváří velkou závislost. Když se dívám zpět, mé vzaty s Jansonem byly v určitém smyslu spořádané, nikdo z nás nebyl aktivistou v hnutí gayů a byli jsme pro sebe dobrými společníky. Byl jsme s ním svým způsobem šťastný. Šťastný pouze s vědomím že mohu být šťastný, protože pocit prázdnoty přetrvával. Nicméně jsem nabyl rovnováhu a připravoval jsem se na coming out se svou rodinou.

Náhle jako blesk je objevila žena.

Nechtěl jsem se do Kelly zamilovat, ale stalo se, že můj život byl opět převrácený. Moje styky s Jansonem skončily a zaměřily se na ženu, která se mi jevila jako stvořená pro mne. Nakonec jsem pocítil správný postoj a začal jsem přemýšlet o plánech pro budoucnost. Šel jsem koupit prstýnky a požádal o zasnoubení.

Přišla studená sprcha

Můj svět se zhroutil. Kelly mi řekla, že nechce mít děti. Dali jsme si čas na rozmyšlenou. I když jsem byl ještě velmi nezralý ve víře, chtěl jsem se stát otcem. Jsem přesvědčen, že rozchod s Kelly, i když obsahoval momenty velmi zraňující, byl pro mě základem k dalšímu vývoji: Pán mi vzal Kelly, abych se zamiloval od Něho.

Následoval namáhavý návrat k církvi, ve kterém velkou roli sehrál apoštolát Courage (Odvaha)

Jedním z hlavních důvodů návratu do církve bylo její jasné pojetí sexuální přirozenosti, tak jak se projevuje v našich tělech. Bůh dal naší sexualitě jméno v Genezi: muži – ženy, to je ono. Nic více a nic méně než krása těchto dvou pohlaví.

Nicméně James Martin zastává opačný názor a požaduje pastoraci pro svět tzv. LGBT.

Martin je především zmatený špatným výkladem Katechismu katolické církve. Jde o paragraf 2358, který hovoří o nezbytnosti úcty, soucitu a jemnosti. Máme před sebou velmi jasnou nauku. Co znamená úcta? Abychom si někoho vážili, musíme uznat a přijmout jeho identitu. To je antropologická otázka a v církvi není místo pro termíny gay, lesba, transgender, které představují ve skutečnosti degradaci osobnosti. Jen to, co je pravdivé, je autenticky pastorační. A pravda je jen ta, že jsme muži a ženy. Vše ostatní je falešný ohled, falešná jemnost a falešný soucit.

Čistota, na které pracuje Courage, je pokládána za výjimečný požadavek, nemožný k uskutečnění a u těch, kteří se připravují na manželstvíklade se na ni malý důraz .

V turínské diecézi byl pořádán kurs, který požadoval od snoubenců zachování předmanželské čistoty, a diecéze ho zrušila. Pokládám to za urážlivé. Jsme stvořeni k něčemu mnohem většímu než k věrnosti k člověku. Jsme povolán náležet bezvýhradně Bohu. Když dnes vzpomínáním na Jansona, dva muži nejsou stvořeni, aby žili spolu, Jestliže se opravdu milují, musí skončit se sexem, protože pravá láska k druhému spočívá v přátelství a bratrství, nikoliv v provozování homoerotického sexu. To je nauka církve a toto je cesta k k opravdovému štěstí. Byla by to urážka požadovat k plnému štěstí něco, co je přespříliš obtížné. Nestali jsme se křesťany, abychom,

měli zcela komfortní život. To platí také pro snoubence. Církev musí říct: Protože tě miluji, navrhuji ti něco více. Jistě, je to namáhavé, ale nebyla nám slíbena tak nahoře stonásobná odměna?

Rafaela Frullone, Nuova BUssola quotidiana