Kněz a odborník na církevní právo v arcidiecézi New York P. Gerald Murray v populárním televizním přenosu World Over prohlásil, že Amoris laetitia nemůže potlačit platnou katolickou nauku: „Je vyloučeno, aby nastal zvrat v katolické nauce. Všechno, co byla řádně potvrzeno nebo otevřeně zakázáno, musí zůstat tím, čím je«.
Představme si, že by kardinál Bergoglio sepsal Amoris laetitia v době, kdy byl arcibiskupem v Buenos Aires. Jsem si jist, že kdyby tento materiál poslal do Říma, Kongregace pro nauku víry by po prozkoumání odpověděla: »Toto není v linii s autentickým církevním právem formulovaným Janem Pavlem II. a Benediktem XVI. Jinými slovy, pokračoval P. Murray, nyní máme co do činění s něčím, co papež definoval jako své „autentické magisterium“, ale kdyby to byl šířil jako arcibiskup v Buenos Aires, nemohlo by to být přijato jako něco, co je v souladu s katolickou naukou.«.(1)
Papež nemůže měnit nauku jenom proto, že je papež. »V semináři nás učili, že papež se nemůže ráno probudit a říct, že v Trojici je ještě čtvrtá božská osoba. … Také v morální nauce nejde se najednou probudit a hlásat, že cizoložství už není cizoložství«.
Nauka církve má za úkol a cíl pomáhat lidem, aby kráčeli do nebe, nikoliv aby se cítili spokojeni sami se sebou. »Kdo se chce cítit sám se sebou dobře, musí být ve stavu posvěcující milosti, a nikoliv porušovat veřejně nauku církve. Myslím, že toto je poselství, které nyní věřící ztrácejí ze zřetele«, vysvětlil Murray.
Murray říká, že zápis v Acta Apostolicae Sedis o směrnicích argentinských biskupů k osmé kapitole AL spolu s odpovědí papeže Františka je pokusem učinit přijatelným to, co si on osobně myslí o přijímání svátostí rozvedenými a civilně sezdanými osobami. »Soudím, že papež by chtěl získat přijetí pro svůj názor, že dosavadní nauka byla příliš tvrdá a že je třeba ji analyzovat případ od případu. To je však v naprostém rozporu se slovy Ježíše Krista. »Pro mne to, co je platné, je Zjevení. Podle Ježíšových slov, jestliže muž zapudí svou ženu a ožení se s jinou, dopouští se v každém případě cizoložství. Žádné výjimky případ od případu neexistují«, upřesnil autor.
Murray jako odborník na církevní právo vysvětlil, že situace sezdaných rozvedených není totéž, jako situace těch, kteří obdrželi výrok církevního soudu o neplatnosti prvního manželství, protože těm prvním by se bludným výkladem povolovalo uzavřít druhý civilní svazek, i když původní, církevní, je stále platný.
Nauka a kázeň musí kráčet ruku v ruce. »Kardinálové z dubií mají pravdu. Není-li v morální církevní nauce jasno, upadáme do chaosu.«
Kodex kanonického práva v § 915, který zakazuje pastýřům podávat eucharistii rozvedeným a civilně sezdaným, protože nedodržují manželskou čistotu, je trvale v platnosti: »K svatému přijímání nelze připustit ty, kteří setrvávají ve zjevném těžkém hříchu.« Je tomu tak také proto, aby církev byla uchráněna pohoršení. Murray poukazuje na to, že různé výklady AL od různých biskupů na celém světě učinily právní řád církve zcela nesrozumitelným. »To je nyní velký problém, protože právní řád musí být univerzální a jasně pochopitelný. Výsledek je ten, že lidé si nakonec rozhodují sami. Nicméně zákon 915 je v platnosti a je jediným vodítkem v těchto situacích.
(1) V komentářích jeden z čtenářů poznamenává, že něco takového si nemusíme jen představovat, protože je obecně známo, že Bergoglio jako biskup neměl problém podávat cizoložníkům přijímání. Jak řekl novinářům, respektovat tuto nauku není pro něho prioritou.
Chiesa e postconcilio