Jak známo, 30. listopadu francouzské Národní shromáždění tragicky prodloužilo hranici pro potrat z 12. na 14. týden. Aniž by žena měla čas na rozmyšlenou: dříve platná minimální lhůta alespoň 48 hodin mezi pohovorem s psychosociálními poradci a návštěvou operačního sálu byla zrušena. Umožní také porodním asistentkám provádět chirurgické potraty, které byly dříve vyhrazeny lékařům. Ve druhém čtení byl text, který Senát v lednu zamítl, schválen. Poslední slovo ovšem ještě nepadlo, protože než bude zákon definitivně schválen, musí ještě projít Senátem a není jisté, zda se tak stane v rámci současného zákonodárného sboru.

Hlavní odpovědnost za výsledek hlasování ve Sněmovně nese absence: v Poslanecké sněmovně bylo z 577 poslanců přítomno pouze 123. To samo o sobě vypovídá o povrchnosti, s jakou se poslanci zabývají otázkami, které jsou na druhé straně nesmírně důležité, choulostivé a mohou ohrozit budoucnost země. Nakonec byl návrh zákona schválen pouhými 79 hlasy, tedy 13,2 % oprávněných voličů. Ostuda. 36 hlasů proti a jeden se zdržel hlasování.

Kritika odborníků, kterou v rozhovoru pro deník Le Figaro vyslovil například Dr. Israel Nisand, bývalý předseda Národního kolegia gynekologů a porodníků, zůstala nevyslyšena: čím později je potrat proveden, tím je podle něj horší, jednak proto, že je tím větší nebezpečí pro fyzické a psychické zdraví ženy, a proto, že ve 14. týdnu je dítě v děloze již asi 120 milimetrů dlouhé a hlava je již zkostnatělá, takže extrakce znamená rozříznutí plodu a rozdrcení lebky, což „je pro mnoho profesionálů“, respektive pro mnoho mužů skutečně hodných toho jména, nesnesitelné.

Jedinou pozitivní zprávou je, že zásah „republikánů“ umožnil zachovat alespoň možnost výhrady svědomí pro zdravotnický personál, o kterou hlasitě žádali sami lékaři a zejména profesní sdružení gynekologů a porodníků. Dokonce i národní etická komise se v prosinci 2020 vyjádřila pro.

Organizace hájící život, od En marche pour la vie až po nadaci „Jérôme Lejeune“ se okamžitě postavily proti návrhu zákona, ale nebyly vyslyšeny. Svůj názor však nezapomenou vyjádřit na dalším národním Pochodu pro život, který je naplánován na 16. ledna v Paříži. Pokud bude jejich hlas silný, a my doufáme, že ano, je naděje, že ho poslanci Senátu vezmou v úvahu při konečném hlasování o tomto mizerném návrhu zákona.

Ale je co je ještě horší, a právě to se děje ve Španělsku, kde vládnoucí sociálně-komunistická vláda – v tomto řípadě zejména spřízněné strany Psoe a Podemos – souhlasí s trestem odnětí svobody v délce tří měsíců až jednoho roku pro každého, kdo se pokusí, byť jen jednotlivě, přesvědčit ženu, aby nešla na potrat, jako by záchrana dítěte v jejím lůně, a nikoliv opak, byla ze své podstaty trestným činem. Podle zpráv autoritativního španělského deníku Abc se podařilo najít shodu kolem pozměňovacího návrhu k zákonu předloženému Socialistickou dělnickou stranou, který navrhuje kriminalizovat všechny osoby – jednotlivce nebo organizované skupiny -, které v blízkosti potratových klinik vyvíjejí aktivity na podporu života. Přinejmenším ďábelský projekt.

Je tedy zakázáno zřizovat stánky s informacemi pro ženy, nabízet jim pomoc, jakoukoli formu pomoci – morální, ekonomickou, natož duchovní -, přičemž všechny tyto akce jsou španělskou levicí záměrně překrucovány jako skutečné obtěžování, prováděné „prostřednictvím obtěžujících, urážlivých, zastrašujících nebo nátlakových akcí, které podkopávají svobodu“ žen, nebo „propagací, podporou nebo účastí na shromážděních v blízkosti míst, kde může být těhotenství ukončeno“. A to opravdu, ale opravdu plně představuje překrucování skutečnosti, mystifikaci pravdy, zastírání rozumu. Uvědomme si, že snaha pomoci trpící ženě a zachránit dítě, které nosí, je iberskými pokrokovými silami prezentována jako čin nebezpečných zločinců, zatímco opustit ženu, nechat ji samotnou s jejími pochybnostmi, trápením, problémy na operačním sále, zatímco chladné nástroje chirurga pustoší nevinný život až k jeho vyhasnutí, by bylo zákonné, ba správné, ba „právo“! Každému, kdo není otrokem ideologie, je jasné, že čelíme noci lidské bytosti, postupující temnotě a šeru smrti.

Už není možné dělat kompromisy, snášet, zprostředkovávat, předstírat, že se nic neděje! Bojovat s vírou dobrý boj o život, být silný a odvážný dnes tedy znamená také toto: zastavit neuvěřitelný postup stvůry s kosou. A kladivem.

NBQ – Mauro Faverzani