V Ariccii skončily letošní postní exercicie pro papeže a jeho kurii.

Vedle oficiálního exercitátora Jose Tolentina Mendoçy ve skutečnosti vystupovala ještě další vlivná osoba.

Tolentino Mendonça je znám jako velký ctitel Terezie Forcades I Vila. Tato žena nejdříve vystudovala r. 1990 v New Yorku interní medicínu. V roce 1997 studovala na Harvardu protestantskou teologii a ve stejném roce vstoupila ke klauzurním benediktinkám v Montserratu u Barcelony. V Katalánii studovala katolickou teologii a studium ukončila 2009 doktorátem z fundamentální teologie. Roku 2013 získala na Humboltově univerzitě licenci pro teologii a gender studia.

2013 začala pracovat jako aktivistka hnutí za nezávislost Katalánska. 2015 se souhlasem Vatikánu opustila klášter (ale může se tam prý kdykoliv vrátit) a kandidovala do katalánského parlamentu. Stala se velkou propagátorkou feministické teologie a bojovnicí za uznání homosexuality v církvi.

Přesně v době papežových exercicií prezentovala po Itálii svou knihu Všichni jsme různí. Pro Queer – teologii. Při prezentaci své knihy kladla důraz na požadavek, aby církev změnila svůj vztah k homosexualitě. Tento vztah se s příchodem Bergoglia skutečně změnil. Říká:

Při synodách o rodině se papeži nepodařilo udělat krok vpřed, ale atmosféra už je jiná než před jeho nástupem. Např. sestra Jeannine Gramick (známá lesba), která už mnoho let bojuje nejen za přijetí homosexuality, nýbrž za plné přijetí homosexuálního jednání a fyzické homosexuální lásky, říká, že od nástupu papeže Františka už není vystavována tlaku jako dříve.

Poukazuje na to, že v Oceánii a Jižní Americe udělala církev velké kroky v dialogu s homosexuály. „Obnova církve“ znamená pro Forcadesovou uskutečnění „Qeer – revoluce“.

Roku 2015 v interview pro Corriere della Sera uvedla, že různé „identity“ nejsou k tomu, aby byly v šuplíku, nýbrž že Bůh sám je chce mít jako komplementární jednu vedle druhé. Co je na tom špatného? Všichni se jeví jako šťastní. Proč by se jim nemělo dostat církevního požehnání? Neměli bychom se těšit z lásky, ať má jakoukoliv formu? V r. 2016 řekla pro La Repubblica: „Láska je vždy Boží svátost. Horuje i pro adopce do homosexuálních svazků: »To, co děti potřebují, je dospělá odpovědná láska rodičů, kteří odpovídají na potřeby dítěte. Jsou-li to dvě ženy nebo dva muži, to není žádný problém.«

Pozvání Jose Toletina, obdivovatele Forcadesové na vatikánské exercicie je součástí politického plánu prosadit tuto „různost lásek“. Tolentinovi se velmi líbí její odvaha ukazovat protiklady a alternativní interpretace a podporovat tak zlom ve významu civilizace. Budoucnost křesťanství podle tohoto proudu spočívá především v procesu odklizení všeho toho, co nám brání v přijetí nové přítomnosti. Jde o osvobození od přísných kodifikovaných norem.

Tolentino říká, že pro Forcadesovou je podstatné to, že Ježíš Nazaretský nic nekodifikoval a nic nereguloval. Nevytvořil žádnou etiku vztahů, nýbrž jeho poselstvím je viditelnost jeho těla. Své tělo ukázal jako premisu.

Jaký duchovní užitek si mohou odnášet účastníci Bergogliovských exercicií?

Podle Katholisches.info