New York Times: Máme více pohřbů než narozenin

Po celá léta, ba desetiletí zůstávala demografická zima zájmem jen těch nejkonzervativnějších katolických kruhů. Jako by to byla sektářská fixe, myšlenka poněkud podivných lidí. Dnes se však hudba změnila a téma, kdysi výlučné si získává pozornost.

Že je tato záležitost vážná, dokazuje i dlouhý článek, který se před několika dny – a zdá se, že si toho všiml jen málokdo – objevil v nejdůležitějších novinách světa. Mluvíme o »Long slide looms for World Population, With Sweeping Ramifications«, článku publikovaném v New York Times 22. května. Tento dlouhý projev tří autorů – Damiena Cavea, Emmy Buboly a Choe Sang-Huna – se především nese v tom smyslu, že demografická zima je popisována jako obrovské tsunami, která pohlcuje celou planetu, nejen její část; „Po celém světě“, uvádí sev článku, „jednotlivé země bojují se stagnací populace, poklesem porodnosti a závratným zvratem, který nemá v dějinách obdoby. Oslavy prvních narozenin tak budou vzácnější podívanou než pohřby a vylidněné domy.“

V návaznosti na poplach, který vyvolaly slavné liberální noviny, nechybí jasné odkazy na Evropu a samozřejmě na Itálii: „Porodnice v Itálii se již zavírají. V severovýchodní Číně se z nich stává město duchů. Univerzity v Jižní Koreji nemohou najít dostatek studentů a v Německu byly stovky tisíc nemovitostí srovnány se zemí a půda přeměněna na parky.“ Pokud se jedná o apokalyptický scénář, můžeme říci, že chybí jen velmi málo.

Aby nezradil svou progresivní víru, snaží se New York Times vidět dobro i v této alarmující situaci. „Planeta  s menším počtem lidí,“ spekuluje se, „by mohla zmírnit tlaky na zdroje, zpomalit ničivý dopad klimatických změn a snížit rodinnou zátěž žen.“ Netřeba dodávat, že v druhém případě to není nic jiného než pouhé přání. V každém případě newyorské noviny neodsuzují změny, které jsou „obtížně řešitelné“, že by v tomto smyslu mohly „změnit způsob organizace společnosti“ k „návratu k rodinám a národu“ s „celými regiony, kde je většině 70 a více“ a „vládami, které budou nuceny zavést obrovské bonusy pro přistěhovalce a matky s mnoha dětmi“, pro společnost „plnou prarodičů a reklam na Super Bowl podporující plození“. Ani zde není nijak zvlášť růžový scénář, kterého bychom seměli vážně začít obávat, píše New York Times, když se podíváte na demografickou křivku, „pád začíná vypadat jako kámen hozený z útesu“.

Z přísně demografického hlediska, tento důležitý článek neobsahuje nic nového, protože autoritativní časopis Lancet loni v létě již publikoval studii 195 národů, která ukázala, že v polovině tohoto století nebo krátce poté začne světová populace klesat, planeta se na jedné straně vylidňuje a současně dále stárne se všemi dramatickými důsledky, které je třeba předpokládat. Že noviny jako New York Times se začínají zabývat porodností, a tónem, který není uklidňující, nás nepochybně nutí přemýšlet.

To, co v nich stále chybí, je však sebekritika, kterou budou muset někteří dříve či později udělat. Ano, protože katastrofické scénáře, které se rýsují, nejsou v žádném případě zdaleka náhodné. Představují epilog sociálních a ekonomických systémů, jimž se bylo lze vyhnout a které po desetiletí týraly rodinu, posmívají se porodnosti, vytlačují náboženství, balzám na všecky rány. Je-li planeta na pokraji zničujících demografických transformací, je to proto, že jsme tvrdě – vědomě či ne, což v tomto okamžiku věc příliš nemění – pracovali na neudržitelném světě: antropologicky dávno předtím než přišla řeč na životní prostředí.

Giuliano Guzzo

Nuova Bussola Quotidiana