Kdo střeží strážce?

„Není horší tyranie než ta, která se uplatňuje ve stínu zákona a pod žárem spravedlnosti.“ (Montesquieu)

Ze Stilum Curiae přebírám článek Paola Deotta o rozsudku Ústavního soudu na téma povinného očkování. Žádné překvapení od nejvyššího orgánu soudnictví, který se prezentuje jako jeden z nejzkorumpovanějších sektorů – viz téma Palamara, ale nejen – orgánů tohoto státu; ale také jako jeden z nejorganičtějších v systému moci a pravomocí, který spravuje tuto nešťastnou zemi. Otcové Ústavy se obracejí v hrobech. Veselé smutné čtení. Zde  je seznam  článků o Covidu, vakcínách, zdravotní diktatuře.

Konzultace, Povinnost. Pilát je zpět.
Quis custodiaet Custodes?

A tak, jak se dalo předvídat, Ústavní soud, nejvyšší garanční orgán, zamítl otázky ústavní nelegitimnosti dekretů Draghiho vlády, které ukládaly povinné „očkování“ zdravotnickému personálu pod trestem pozastavení výkonu funkce a platu, a které navrhlo osm řízení zahájených tolika soudy.

Proč to bylo předvídatelné? Velmi srozumitelně to vysvětlil smírčí soudce Paolo Sceusa ( viz ), přičemž zdůraznil falešnou nezávislost Ústavního soudu, jehož dvě třetiny členů jmenuje politická moc (5 parlamentem a stejný počet prezident republiky), zatímco zbývající pět je jmenováno nejvyššími obecnými a správními soudy, které navíc nejsou přístupné, pokud někdo není v „Palazzo“ vítán.

Podívejme se tedy na tento první aspekt, který opravdu není zanedbatelný. Soud musí rozhodovat o ústavní legitimitě zákonů a aktů majících sílu zákona, ale musí také – ne-li především – hájit systém, jehož je nedílnou součástí.

V tuto chvíli máme zjevně k dispozici pouze stručné prohlášení, kterým Soud oznámil svá rozhodnutí, a na úplné zdůvodnění si budeme muset počkat asi měsíc. Existují však také body, které vyvolávají zmatek (ne-li skandál):

  • Pro soudce Consulta samozřejmě nemá žádnou váhu skutečnost, že povinnost mohla být oprávněná, pokud by se prokázalo, že takzvané „vakcíny“ jsou skutečně schopné nákazu blokovat. Nyní je celosvětově známo, že očkovaní i neočkovaní mohou být stejně nakažliví. Navíc je dnes dobře známo mnoho nežádoucích reakcí způsobených „vakcínami“, často s neblahými výsledky. Nejde nám ani o názory, ale o konkrétní případy, široce zdokumentované. Stejně jako je konkrétním (a všeobecně známým) případem prohlášení zástupce společnosti Pfizer, který při slyšení před Evropským parlamentem připustil, že „vakcíny“ byly uvedeny na trh „příliš rychle“, a tudíž bez času potřebné k vyhodnocení jejich schopnosti vyhnout se nákaze. 
  • Stejně tak jediné štvavé a represivní pravidlo o pozastavení platu neočkovaným zdravotníkům nemá pro ústavní soudce žádnou váhu. Dokonce i v případě disciplinárního řízení za závažné pochybení nebo pozastavení výkonu práce, dokud nebudou známy výsledky vyšetřování nebo rozsudků, se podezřelému počítá s výplatou „pozůstalostního“ platu. V případě povinného očkování však musel být trest totální a teroristický: nulový plat, a pokud zemřete hlady, škoda pro vás, kdybyste byli disciplinovaní, nic by se nestalo.

Soud prozatím prohlásil, že „volby zákonodárce přijaté v období pandemie ohledně očkovací povinnosti zdravotnického personálu nebyly považovány za nerozumné ani nepřiměřené“. Existovala by však přiměřenost a proporcionalita, pokud by se tyto „volby zákonodárců“ ukázaly jako účinné pro účely ochrany veřejného zdraví, přičemž nyní je zcela jasné nejen neúčinnost, ale i škodlivost takových voleb.

Ostatně charakteristickým rysem celého příběhu tzv. pandemie bylo absolutní odtržení od reality a obsedantní opakování předpřipravených litanií. Ve skutečnosti i dnes pokračujeme ve zbožšťování „vakcín“, jejichž neúčinnost, ne-li škodlivost, jsou dnes všeobecně známé. Zmíněný soudce Paolo Sceusa opět napsal: „To, že porušení očkovacích povinností vedlo k zákazu práce, je tak monumentální ústavní nezákonnost, že si nezaslouží žádné poučené vysvětlující úvahy“.

Ale vraťme se k falešné nezávislosti ústavních soudců. Jsou nedílnou součástí systému, ze kterého získali kýženou funkci (a příbuzné více než kýžené odměny) a musí systém, který reprezentují, bránit. Při jednání konaném ve středu 30. listopadu totiž jeden z právníků navrhovatelů, právník Ugo Mattei, uvedl nesmyslný argument založený na prokázané neúčinnosti profylaxe, která by byla základem všech uložených povinností.

A bezvýsledně prof. Augusto Sinagra upozornil na případ soudce Maria D’Albertiho, kterého do soudu nedávno jmenoval Mattarella, a bývalého poradce Draghiho během takzvané „pandemie“. Evidentní případ, ve kterém je více než legitimní pochybovat o nestrannosti tohoto soudce. Když ale projev prof. Sinagra začal být příliš otravný, předseda soudu si prostě vypnul mikrofon. Upřímná duše by mohla říct: „Ale kde je problém? Neočkovaní lékaři byli obnoveni do služby před plánovaným datem 31. prosince.

A přitom problém existuje a jak, protože toto rozhodnutí Consulty, kromě toho, že prohlašuje štvavé opatření pozastavení celé odměny za legitimní ( a brání tak pozastaveným lékařům jednat za vymáhání nevyplacených měsíčních platy), otevírá dveře jakémukoli podobnému chování, které by mohla přijmout jakákoli budoucí vláda, vážně omezující základní svobody občanů, na základě skutečného nebo předpokládaného zdravotního stavu nebo jiných „nouzových situací“, čímž přiznává exekutivě zákonodárnou moc k trvalému nouzovému stavu. , absolutně nepředvídané Ústavou a prakticky osvobozeno od rozsudku ve věci samé. Stačí vidět jasné a znepokojivé odtržení od reality, které charakterizovalo a stále charakterizuje aféru Covid.

Otázka, kterou si na začátku klademe, je tedy legitimní: Quis custodiaet custodes?

Jsme (na papíře) střeženi a chráněni „nezávislými“ orgány: prezidentem republiky – jehož zneužívání moci je na denním pořádku – a Ústavním soudem, nejvyšším obranným orgánem systému, který dosud zdaleka hájení práv občanů s kontrolou ústavnosti se odhaluje tím, čím je, tedy nejvyšším orgánem ochrany systému samotného.

Je důležité a naléhavé (ale tady to není místo) zahájit skutečnou debatu mezi seriózními politiky (je jich pár, ale jsou) o seriózní a opravdové reformě státu. Když už stát občany nechrání, ale využívá je, utlačuje a pak také dokáže najít legální kotrmelce k legitimizaci útlaku, znamená to, že jsme si sáhli na dno. Je naléhavé začít znovu, protože diktatura je již na místě a ještě se neprojevila stoprocentně jen díky zarytému zvyku pokrytectví, kterým se její vládci vyznačují.

Bůh ochraňuj Itálii.

Paul Deotto