Před několika dny 21. ledna bylo šesté výročí, důležité pro dějiny řádu františkánů Neposkvrněné. Toho dne se uskutečnilo v našem římském klášteře na Via Boccea setkání mezi naší tehdejší generální radou na jedné straně a pěti bratry (dvěma Američany a třemi Italy), žalobci proti osobě našeho představeného otce Stefana Manelliho, zakladatele a generálního představeného na straně druhé.
Podepsaný spolu s dalšími docenty tehdejšího semináře FI odpovědnými za formaci byl přizván na na toto setkání. Akce trvala celý den. Na dvou zasedáních bylo předneseno neuvěřitelné množství ostrých a jedovatých útoků proti P. Manellimu.
Ty v dalším průběhu událostí byly pochopitelně rozšířeny a rozvinuty v útocích církevních, mediálních a soudních, ve válce podporované některými církevními představiteli včetně vatikánských, bratry laiky a jedním diecézním knězem, tak trochu „tridentským“. V těchto šesti letech jsem byl svědkem objektivní devastace mojí řeholní rodiny, pronásledování (které trvá dodnes) otce zakladatele a našeho autentického charismatu, který schválil papež Jan Pavel II.
Budoucí povolání moje i mých spolubratří, kteří stejně jako já brání osoby a linii zakladatelů, je nejisté. Ve světle některých faktů jsem přesvědčen, že přinejmenším pokud trvá tento pontifikát, budeme muset snášet výtky, obstrukce a pronásledování, ať se hneme kamkoliv a cokoliv budeme dělat, nebo čím se staneme. Při onom setkání 21. ledna 2012 ti tři italští bratři nám řekli: Pokud neodstraníte latinu ze semináře FI, budeme vás žalovat v Kongregaci pro řeholníky, kde, jak víte, jsou modernisté, a ti vás postaví pod komisariát. A to se skutečně stalo. Bez ohledu na hrozby následovala skutečně vizitace a komisariát.
Jeden z těchto tří italských kněží je hlavním kurátorem „Kalendáře 2018 františkánů Neposkvrněné“. V určitém smyslu je to oficiální text, pokud prohlašuje, že je vydán františkány Neposkvrněné s požehnáním a schválením apoštolského komisaře Dona Sabina Ardito SDB.
Za zmínku stojí, že v tomto Kalendáři FI je dopis papeže Františka mládeži spojený s fotografií několika mladých ve společnosti Jana Pavla II.! Fotografie jsou velmi pěkné, stejně jako citáty od Maxmiliána Kolbeho, Pavla VI. a Jana Pavla II.
Nicméně nemůžeme mlčet k některým zmatkům v článku kurátora Mládež, rodiny, sv. Maxmilián a bratři františkáni Neposkvrněné. Je zde jasně zdůrazněno, že jsme následovníci mariánského a františkánského ideálu P. Kolbeho. Nicméně velmi závažná a příznačná je skutečnost, že zcela stranou zůstávají naši zakladatelé Manelli a Pellettieri, o kterých není ani zmínka. To je součást damnatio memoriae, které má být zaseto u nových členů. Kurátor je jeden z pěti žalobců a vzbouřenců proti FI 12. ledna 2012.
Fakticky to, co bylo a co mělo být trvale naše, náš „Mariánský slib a bezmezné zasvěcení Neposkvrněné“ jakožto první a základní kámen FI, redukoval kurátor (a nadřízení) na »čtvrtý slib (masmédia a misijní charakter)«. Co mají znamenat tyto uložené body, to nechápeme. Všechno to potvrzuje, že jde o „nový program“ uložený shora.
Tento záměr některých se dal očekávat: že budou pomlouvat P. Manelliho, ztotožňovat ho tu s Lefebvrem, tu s P. Marcielem Degollado, tu s bratrem Eliášem z Cortony. Tedy odloučit FI od jejich pomlouvaného zakladatele, jednat se zakladateli jako nevěrnými církvi a charismatu FI, vytvořit nové „zakladatele“ a „přeprogramovat“ FI, dát jim sklouznout k možnému „návratu“ do lůna některých jiných františkánů nebo jiných minoritů.
Nesmíme zapomínat, že mezi velkými františkánskými rodinami je na skladě také projekt sjednocení. Kurátor v kalendáři vystupuje jako velký optimista, přesvědčený, že FI, až skončí komisariát, si zachovají své základní charakteristiky.
Bohužel, mariánský slib byl již smazán a jeho mariánský charakter redukován na tzv. klima a akt zasvěcení, nikoliv již Veřejný a konstitutivní řádový slib. Ve světle posledních šesti let je jasné, že někteří měli konkrétní a jasný záměr nás zničit.
Bylo by zajímavé zjistit, jaký mají „ti nahoře“ postoj k přijímání rozvedených, kteří žijí more uxorio. Ti, kteří nás chtějí „přeprogramovat“, tíhnou spíše k transcendentální teologii Karla Rahnera a teologii osvobození Gustava Guiterreze.
Odvolávat se k vatikánským digasteriím by bylo neužitečné. Udělaly to sestry františkánky a výskledek byl, že Kongregace pro řeholníky jim znovu poslala komisařku.
Podle vědomí a svědomí před Bohem a Božským Soudcem nemůžeme nadále mlčet a asistovat pasivně triumfálnímu postupu nespravedlnosti a lži, které volají do nebe o pomstu. Bůh a Nejsvětější Panna Maria Spoluvykupitelka kéž nám pomáhají trpět pro dobro církve. Nevíme, jaká bude naše budoucnost: FI? Diecézní kněží? Vypovězení do laického stavu? Jen mimořádný zásah Božíbmilosti nás může zachránit. Jinak „zemřeme“ v našem povolání, ale se ctí a nikoliv jako zrádci.
P. Paolo Siano FI