Pojď, moje vyvolená, chci tě posadit na svůj trůn, protože král zatoužil po tvé kráse.
Zasnoubím tě Ježíši Kristu, Synu nejvyššího Otce, který tě uchrání neporušenou.
Z obřadu slavné profese
Drahé klauzurní sestry, v posledních měsících se na vás snáší nová, i když předvídatelná bouře. Tentokrát usiluje o váš život, nebo alespoň o vaše rozptýlení nikoliv krvežíznivý revoluční režim jako na konci XVIII. století, který uvěznil a popravil tolik vašich spolusester, ani nově utvořený stát v polovině XIX. století, který vykrádal kláštery a sestry vyhazoval, ani zákon o odluce církve od státu z počátku XX. století, ani zednářská republika zrozená z nesčetných revolucí, ani ta, která ji do písmene napodobila v jedné vzdálené zemi o třicet let později s vládou „bratří ze Západu“ pod jedním z nejkrutějších režimů, jaké dějiny pamatují.
Nikoliv. Teď proti vám nastupuje útok z vrcholů samotné církve, od těch autorit, které vždy bezpečně chránily vaše vzácné povolání jakožto neocenitelnou pomoc k dobrému zdraví veškerého Božího lidu a nezrušitelné znamení vašeho definitivního povolání, při jehož vyvrcholení ještě před padesáti lety v posvátném obřadu zasvěcení panen pronášel biskup strašné zlořečení proti každému, kdokoliv by se odvážil dotknout se řeholnic a jejich jmění. Nyní je jím právě ten, který okupuje Petrův stolec a nařídil váš konec: jak dobře víte, apoštolská konstituce Vultum Dei quaerere (29. června 2016) s aplikační instrukcí Cor orans (1. dubna 2018) vám ukládá, abyste se zřekly samostatnosti vašich klášterů, vaší jedinečné formace a samotné klauzury, přičemž exhortace Gaudete et exultate (19. března 2018) odsuzuje bez udání termínů lásku k mlčení a k modlitbě (§26).
Samozřejmě všechno to, co bylo stanoveno – jak se zde slovy ujišťuje – pro vaše dobro, pro znovuoživení ducha vašeho povolání a na pomoc komunitám, které jsou unaveny důstojným životem, aby se obnovily nebo … zmizely. Ke komu se dosud nedostala tato delikátní otázka, toho odkazuji na některé analýzy, jež jsou uvedeny na závěr v odkazech; ale vy, drahé matky a sestry, víte velmi dobře, o co se jedná. Do jednoho roku od promulgace aplikačních instrukcí mají kláštery vstoupit do federace, jejíž předsedkyně bude mít prakticky právo nad životem a smrtí klášterů a de facto vyřadí vaše abatyše, nemluvě o kanonických vizitacích, při kterých cizí a nepřátelské osoby (kéž by to nebyla některá z oněch modernistických sester s bláznivou mentalitou, které nežijí realitou, ale ideologií), přijdou a budou strkat nos do vašich domů, aby rozhodovaly, co se má ‚reformovat‘ a dokonce, kam mají být jednotlivé sestry poslány…
Nyní jistě nepotřebujete, abych vám připomínal posvátné a neodvolatelné poslání, které jste přijaly: vaše sliby, i když se řídily kanonickými normami a byly uznány církevní hierarchií, byly učiněny samotnému Bohu; proto žádá lidská autorita vás nemůže přinutit, abyste svou řeholi změnily nebo dokonce zrušily, pokud to nejste přímo vy samy, které žádáte o dispens ze závažných důvodů. Řeholnice, které vyhnali jakobíni, pokračovaly v jejich dodržování v nejlepší možné míře v soukromých domech, do kterých byly přijaty, stejně tak jako ruské mnišky vedly dále svůj život v daných podmínkách, dokud některá z nich, takřka stoletá, když režim padl, nemohla vstoupit do kláštera s největší poctou ve slavném hábitu. Oblomit nezdolnou vůli ženy je krajně obtížná věc. Oblomit hrdinné ženy víry zasvěcené Bohu je prakticky nemožné.
Společná instrukce nemůže být tedy jiná než tato: vzepřít se. Jestliže váš klášter je nezávislý, odmítněte vstoupit do federace; pokud je již její součástí, odmítejte další ingerence, které by způsobily ještě větší škody než ty, ke kterým už došlo, jako konflikty s autoritou, zneužívání moci, změny stanovených řeholí a stanov. Abyste byly silnější, sdružte se případně jako odporující kláštery. Udržujte vnitřní formaci kandidátek a odmítejte zdvořile každé pozvání na kursy, srazy a shromáždění, která tím, že vás zavazují opouštět pravidelně klauzuru, znehodnotily by vaše povolání; vystavily by vás navíc podlé indoktrinaci. Jestliže vás nutí, abyste se podrobily, zavřete brány před předsedy a vizitátory a nedovolte jim vůbec vstoupit dovnitř. Sáhnou-li na váš majetek, obraťte se na civilní úřady. Jedním slovem, připravte se na boj.
Nezapomínejte, že poslušnost papeži nemůže rozvracet to, co vyžaduje poslušnost k Bohu, ani podřízenost hierarchii nemůže zastínit prvenství božských nařízení. Jako není možno přinutit kněze, aby udělil rozhřešení, jestliže je ve svém svědomí přesvědčen, že k tomu nejsou splněny nezbytné podmínky, tak není možno přinutit mnišku, aby se znovu ponořila do světa, který opustila nikoliv proto, aby svět přenechala svému osudu, nýbrž aby mohla přispět k jeho spáse svou modlitbou a obětí vlastního života ve formě přesně stanovené, kterou není možno ve světě uskutečnit a vyžaduje, aby se od světa zcela odloučila. Jestliže pak je nějaká řeholnice, pro kterou je klauzura příliš těsná a chce si podle své chutě dělat shoping nebo jít na pláž, nemá jinou možnost, než změnit klášter a nezkomolit přitom mnišský život: z toho se bude zodpovídat Ženichovi, nikoliv své komunitě.
Kdyby měly selhat všechny prostředky lidského odporu, můžete vždy, drahé Kristovy nevěsty, vyslovit anatema, o kterém byla již řeč. Je pravda, že toto anatema je vyhrazeno biskupovi, ale některé abatyše svého času nosily mitry a berly, také dnes to dokazuje, že měly pravomoci mnohem spíše než mnozí Pastýři. Jak vidíte, to, že mnišky byly zasnoubeny s Pánem, byl a je krajně závažný fakt tehdy, kdy Pastýři měli ještě víru. Nechcete-li dojít až k tomu, jsou zde vždy zaklínací žalmy, které byly z breviáře vykleštěny, aby utvářely kněze vykleštěné. Ale vy je recitujte v úplnosti. Vzhledem k tomu, že váš exekutor si stále žádá modlitbu, aplikujte ji na něho, buď za jeho obrácení, nebo zmizení. Připomeňte si příklad Judity: budete moci osvobodit nás všechny.
Don Elia -La Scure
* * *
Auctoritate omnipotentis Dei, et beatorum Petri et Pauli Apostolorum eius, firmiter,et sub interminatione anathematis inhibemus, ne quis praesentes Virgines, seu Sanctimoniales a divino servitio, cui sub vexillo castitatis subiectae sunt, abducat, nullus earum bona surripiat, sed ea cum quiete possideant. Si quis autem hoc attentare praesumpserit, maledictus sit in domo, et extra domum; maledictus in civitate, et in agro; maledictus vigilando, et dormiendo; maledictus manducando, et bibendo; maledictus ambulando, et sedendo; maledicta sint caro eius et ossa, et a planta pedis usque ad verticem non habeat sanitatem. Veniat super illum (illam) maledictio hominis, quam per Moysen in lege filiis iniquitatis Dominus permisit. Deleatur nomen eius de libro viventium, et cum iustis non scribatur. Fiat pars et haereditas eius cum Cain fratricida, cum Dathan, et Abiron, cum Anania, et Saphira, cum Simone mago et Iuda proditore, et cum eis, qui dixerunt Deo: Recede a nobis, semitam viarum tuarum nolumus. Pereat in die iudicii; devoret eum ignis perpetuus cum diabolo, et angelis eius, nisi restituerit, et ad emendationem venerit. Fiat, fiat.
Anathema agressoris
Kdo by se pak o to pokusil, budiž zlořečen v domě u mimo dům; zlořečený v obci i na poli, zlořečený v bdění i ve spánku, zlořečený při jídle i pití, zlořečený při chůzi i vsedě, zlořečeny nechť jsou jeho kosti, od paty až k temeni hlaby ať nemá zdraví. Ať na něho dopadne zlořečení člověka, které skrze Mojžíše stanovil Pán pro syny nepravosti. Ať se stane součátí dědictví spolu s bratrovrahem Kainem, s Dathanem a Abironem, s Ananiášem a Safirou, se Šimonem Mágem a zrádcem Jidášem a s těmi, kteří řekli Bohu: odstup od nás, nechceme stopy tvých cest. Ať zahyne v den soudu: ať ho pozře věčný oheň s ďáblem a jeho anděly, leda že by se obrátil a došel polepšení. Amen. Amen.
Viz také: