Bergogliovo marxistické nebe se má zaplnit politickými bojovníky.

Jeho „kanonizační procesy“ jsou zcela originální. Papež Jan XXIII. byl svatořečen bez prokázaných zázraků. Stejně tak mimo hru zůstává osobní svatost a heroický stupeň božských ctností. Podobně byl bez prokázaných zázraků blahořečen arcibiskup Oscar Romero (1917-1970) jako údajný mučedník, ačkoliv existují vážná podezření, že byl zavražděn nikoliv pro svoji víru, ale z důvodů ryze politických. Následuje třetí případ blahořečení biskupa, který zahynul při autonehodě a všechny protokoly o tomto případu vylučují možnost zásahu třetí osoby.

Romero se v závěru svého života příliš zapletl do politiky a byl zastřelen jedním z pučistů. Případ tohoto arcibiskupa Benedikt XVI. odložil a požadoval jeho důkladné přezkoumání. Bergoglio však jeden měsíc po svém nástupu tento proces obnovil a 23. května 2015 prohlásil Romera za mučedníka pro víru.

Podobně je tomu v případě arcibiskupa a apoštola teologie osvobození Enrique Angelelliho (1923-1976).

Angelelli byl radikálním marxistou a vnášel tuto ideologii do argentinské církve. Udržoval kontakty s komunistickými organizacemi tzv. mírového hnutí duchovních za Železnou oponou, které infiltrovaly marxismus do katolické církve. Spolupracoval s levicově extremistickou guerilou usilující o násilný státní převrat. Místo pověsti svatosti se těšil pověsti marxistického revolucionáře. Tento bezvěrec zahynul 1976 při automobilové nehodě. Řidičem auta byl kněz Pinto. Všechny protokoly o nehodě vylučovaly jakýkoliv zásah třetí osoby. Potvrdil to senát soudu v Cordobě v roce 1990. Pinto při vyšetřování mluvil o ztrátě paměti, ale po čtyřiceti letech se náhle rozpomenul, že jejich auto mělo být tehdy pronásledováno jiným vozem, který je vytlačil mimo vozovku.

Argentinský papež nejenže převrací naruby pozemskou církev, ale chce vytvořit i zcela originální církev vítěznou.

Katholisches