Ignorovaný host

Legie démonů se zahnízily ve Vatikánu

Rozhovor s exorcistou Gabrielem Amorthem

Nedávný zákaz kardinála Cupicha recitovat modlitbu ke svatému Michaelovi archandělovi po mši [qui] mě vrací ke svědectví Dona Gabriela Amortha, které jsem před lety četl.


Bylo to v roce 2001- „Legie démonů se usadily ve Vatikánu“

Rozhovor s Donem Gabrielem Amorthem (2001)

Otče Amorthe, italský překlad nového Rituálu pro vymítače ďábla je konečně připraven.

Ano, je to hotové. V loňském roce jej CEI odmítla schválit, protože došlo k chybám v překladu z latiny. A my, vymítači ďábla, kteří bychom ho měli využít, jsme využili příležitosti a znovu jsme upozornili, že s mnoha body nového rituálu nesouhlasíme. Základní latinský text zůstává v tomto překladu nezměněn. A dlouho očekávaný překlad se nakonec změnil v podvod. Neuvěřitelné, co vše nám brání v práci proti ďáblu.

Těžké obvinění. Co to znamená?

Dovolte mi, abych uvedl jen dva příklady. Senzační. Bod 15 mluví o kletbách a o tom, jak se chovat. Kletba je zlo způsobené člověku tím, že se uchýlí k ďáblu. A to lze provést v různých formách, jako jsou kouzla, kletby, zaříkání, voodoo, macumba. Římský rituál vysvětlil, jak se v takových případech zachovat. Nový rituál naopak kategoricky uvádí, že v těchto případech existuje absolutní zákaz exorcismu. Absurdní. Kletby jsou zdaleka nejčastější příčinou posedlosti a zla působeného ďáblem: ne méně než z 90 procent. Je to jako říkat vymítačům, aby už nepůsobili. Bod 16 tedy slavnostně uvádí, že exorcismus nesmí být proveden, pokud neexistuje jistota ďábelské přítomnosti, což je to mistrovské dílo neschopnosti: k jistotě, že ďábel je přítomen v člověku, se dojde pouze vymítáním. Autoři si mimo jiné neuvědomili, že v obou bodech odporují Katechismu katolické církve, který ukládá provedení exorcismu jak v případě ďábelské posedlosti, tak i zla způsobeného ďáblem. A taky říkají, že tak děje jak na lidech, tak na předmětech. A ve věcech nikdy není přítomnost ďábla, je jen jeho vliv.

Prohlášení obsažená v novém rituálu jsou velmi závážná a škodlivá, výsledek nevědomosti a nezkušenosti

.

Ale nebylo to snad zpracováno odborníky?

Rozhodně ne. Za těchto deset let pracovaly na rituálu dvě komise: jedna složená z kardinálů, kteří se starali o Praenotanda, to znamená dispozice, a ta, která se starala o modlitby. Mohu s jistotou říci, že žádný z členů obou komisí nikdy nedělal exorcismus nebo nebyl svědkem exorcismů nebo nikdy neměl nejmenší představu o tom, co jsou exorcismy. Toto je chyba, dědičný hřích tohoto rituálu. Nikdo, kdo na tom spolupracoval, nebyl odborníkem na exorcismus.

Jak je to možné?

Neptej se mě. Během 2VK byla každé komisi nápomocna skupina odborníků, kteří biskupy podporovali. A zvyk byl zachován i po koncilu, pokaždé, když byly části rituálu přepracovávány. Ale pokud existovalo jedno téma, na které byli odborníci potřeba, bylo to právě toto.

A místo toho?

Exorcisté nikdy nebyli přizváni. A mimochodem, návrhy, které jsme přednesli, byly výbory přijaty s nelibostí. Příběh je paradoxní. Chceš, abych ti o tom něco řekl?

Jistě.

Když druhý vatikánský koncil požadoval revizi různých částí římského rituálu, my exorcisté jsme čekali na titul XII, to znamená exorcistický rituál, který bude také projednáván. Ale zjevně to nebylo považováno za relevantní téma, protože roky ubíhaly, a nic se nestalo. Pak, náhle 4. června 1990, vyšel prozatímní rituál, na zkoušku. Bylo to pro nás skutečné překvapení, nic nebylo konzultováno. Přestože jsme již nějakou dobu podávali žádosti na revizi rituálu. Požádali jsme mimo jiné o změnu modliteb, vložení vzývání Panny Marie, které zcela chybělo, a o rozmnožení specifických exorcičních modliteb.

Ale byli jsme úplně odstaveni od možnosti přispět. Neodradilo nás to: text byl přece připravován pro nás. A protože v doporučujícím dopise tehdejší prefekt Kongregace pro božské obřady, kardinál Eduardo Martínez Somalo požádal biskupské konference, aby do dvou let ustavily „poradní sbory“ a návrhy kněží, kteří zde „mají působit“. Shromáždil jsem osmnáct exorcistů vybraných z nejzkušenějších na planetě. Text jsme velmi pečlivě prozkoumali. Použili jsme ho. Okamžitě jsme si pochvalovali první část, ve které byly shrnuty evangelijní základy exorcismu. To je biblicko-teologický aspekt, na který rozhodně nebyl nedostatek kompetencí.

Nová část vznikla ve srovnání s rituálem z roku 1614 sestaveným za papeže Pavla V.: navíc tyto zásady, uznávané a akceptované všemi v té době nebylo třeba připomínat. Dnes je to však nepostradatelné.

Ale když jsme pokračovali v zkoumání praktické části, která vyžaduje konkrétní znalost tématu, byla odhalena naprostá nezkušenost redaktorů. Naše pozorování byla četná, článek po článku, a zpřístupňovali jsme je všem zúčastněným stranám: Kongregaci pro božský kult, Kongregaci pro nauku víry, biskupským konferencím. Kopie byla doručena přímo do rukou papeže.

Jak byly vaše komentáře přijaty?

Špatně, žádný výsledek. Inspirovali jsme se Lumen gentium, ve kterém je církev označována jako „Boží lid“. Čl. 28 hovoří o spolupráci kněží s biskupy, čl. 37 jasně uvádí dokonce odkaz na laiky, že „podle jejich vědomostí, kompetence a prestiže mají schopnost, ba někdy dokonce povinnost, projevovat své názory na záležitosti týkající se dobra církve“. To byl přesně náš případ. Ale naivně jsme si mysleli, že ustanovení Druhého vatikánského koncilu se dostala do římských kongregací. Místo toho jsme čelili zdi odmítání a opovrhování. Tajemník Kongregace pro bohoslužbu podal komisi kardinálů zprávu, ve které řekl, že jejich jedinými partnery jsou biskupové, a nikoli kněží nebo exorcisté. A dodal doslova neslušné obvinění: nikdy jsme neorganizovali žádnou kampaň! Rituál byl adresován nám a do komisí nebyla povolána žádná kompetentní osoba: a bylo přitom více než logické, že bychom měli přispět svou radou a zkušenostmi.

Ale pak to znamená, že nový Rituál je pro vás v boji proti ďáblu nepoužitelný?

Ano, chtěli nám poskytnout otupenou zbraň. Účinné modlitby byly zrušeny, modlitby, které měly dvanáct století historie, a místo nich byly vytvořeny nové, neúčinné. Naštěstí nám v poslední chvíli hodili záchranný člun.

Jaký?

Nový prefekt Kongregace pro bohoslužbu, kardinál Jorge Medina, přidal k rituálu Oznámení. V něm je uvedeno, že exorcisté nejsou povinni používat tento rituál, a pokud chtějí, mohou stále používat starý, s tím, že podají žádost biskupovi. Biskupové musejí požádat o povolení kongregaci, která však, jak píše kardinál, „je ochotně uděluje“.

Ochotně uděluje? Velmi zvláštní ústupek…

Chcete vědět, odkud pochází? Z pokusu kardinála Josepha Ratzingera, prefekta Kongregace pro nauku víry, a samotného kardinála Mediny o zavedení článku do rituálu – pak to byl článek 38, kterým byli exorcisté oprávněni používat předchozí rituál. Nepochybně to byl extrémní manévr, abychom se vyhnuli velkým chybám, které jsou v tomto novém rituálu. Pokus těchto dvou kardinálů byl ale zamítnut. Poté se kardinál Medina, který těmto záležitostem rozuměl, rozhodl, že nám v každém případě dá tento záchranný člun, přičemž připojil potřebnou notifikaci.

Jak jste v církvi jako exorcisté hodnoceni?

Zachází se s námi velmi špatně. Bratři kněží, kterým je svěřen tento velmi delikátní úkol, jsou považováni za bláznivé a exaltované. Tolerují je sotva biskupové, kteří je jmenovali.

Nejmarkantnější příklad tohoto nepřátelství?

Nedaleko Říma jsme uspořádali mezinárodní konferenci exorcistů. A požádali jsme, aby nás přijal papež. Abychom mu nepřidávali břemeno k audiencím, které pořádá, jednoduše jsme požádali o přijetí na veřejné audienci, ve středu na Svatopetrském náměstí. A dokonce s tím, že ani není třeba se o nás zmiňovat v pozdravech. Řádně jsme podali žádost, jak si monsignor Paolo De Nicolò z papežské prefektury bude dokonale pamatovat, neb naši žádost přivítal s otevřenou náručí. Den před audiencí nám však sám monsignor De Nicolò řekl s velkými rozpaky, takže bylo jasné, že rozhodnutí na něm nezávisí – abychom nechodili, že nebudeme přijati. Neuvěřitelné: 150 exorcistů z pěti kontinentů, kněží jmenovaní svými biskupy v souladu s normami kanonického práva, které vyžadují kněze modlitby, znalostí a dobré pověsti – tedy tak trochu výkvět duchovenstva, požádají o účast na veřejné papežské audienci, a jsou vyhozeni. Mons. De Nicolò mi řekl: „Samozřejmě vám slibuji, že vám okamžitě pošlu dopis s důvody“. Uplynulo pět let a já stále na ten dopis čekám.

 Určitě nás nevyloučil Jan Pavel II. Ale skutečnost, že 150 kněží má zakázáno účastnit se veřejné audience u papeže na Svatopetrském náměstí, vysvětluje, jak velice exorcisté své církvi překážejí, jak neradi jsou tolika církevními autoritami viděni.

Vy s ďáblem bojujete každý den. Co je jeho největší úspěch?

Dosáhnout toho, aby lidé věřili, že neexistuje. A málem se mu to podařilo. I uvnitř Církve. Máme duchovenstvo a biskupy, kteří již nevěří v ďábla, v exorcismy, v mimořádné zlo, které ďábel může působit, a dokonce nevěří ani v moc, kterou nám zanechal Ježíš na vyhánění démonů.

Latinská církev – na rozdíl od pravoslavné a různých protestantských vyznání – již tři staletí téměř úplně upustila od služby exorcismu. Duchovenstvo se už necvičí ve vymítání, už je nestuduje a nikdy je nevidí. A už ani v ďábla nevěří. Máme proti exorcismu celé episkopáty. Existují národy, které exorcisty zcela postrádají, například Německo, Rakousko, Švýcarsko, Španělsko a Portugalsko. Děsivý nedostatek.

O Francii jste se nezmínil. Liší se?

Existuje kniha, kterou napsal nejznámější francouzský exorcista Isidoro Froc s názvem: Exorcisté, kdo jsou a co dělají. Svazek byl napsán jménem francouzské biskupské konference. V celé knize se nikde neříká, že exorcisté v určitých případech provádějí exorcismy. A autor ve francouzské televizi opakovaně prohlásil, že exorcismy nikdy nedělal a dělat nebude. Ze sta francouzských exorcistů pouze pět věří v ďábla a provádí exorcismy, všichni ostatní posílají ty, kteří se na ně obracejí, k psychiatrům. A biskupové jsou prvními oběťmi této situace katolické církve, z níž se vytrácí víra v existenci ďábla. Než vyšel tento nový rituál, napsal německý episkopát dopis kardinálovi Ratzingerovi, ve kterém uvedl, že nový rituál není potřeba, protože exorcismy již nejsou nutné.

 Je povinností biskupů jmenovat exorcisty?

Ano. Když je kněz jmenován biskupem, ocitá se před článkem Kodexu kanonického práva, který mu dává absolutní pravomoc jmenovat exorcisty. To nejmenší, co lze od kteréhokoli biskupa požadovat, je, že byl alespoň jednou svědkem exorcismu, protože musí činit tak důležité rozhodnutí. Bohužel se to téměř nikdy nestane. Pokud však biskup stojí před vážnou žádostí o exorcismus – což nemůže vykonat nějaký potřeštěnec – a neposkytne ho, dopouští se smrtelného hříchu. A je zodpovědný za všechno strašné utrpení toho člověka, které někdy trvá roky nebo celý život, a přitom tomu mohl zabránit.

Zůstává katolická víra nedotčena, pokud někdo nevěří v existenci satana?

Ne. Řeknu vám epizodu. Když jsem se poprvé setkal s Donem Pellegrinem Ernettim, slavným exorcistou, který čtyřicet let působil v Benátkách, řekl jsem mu: „Kdybych mohl mluvit s papežem, řekl bych mu, že potkávám příliš mnoho biskupů, kteří nevěří v ďábla“. Následující odpoledne se ke mně otec Ernetti vrátil, aby mi oznámil, že ráno ho přijal Jan Pavel II. „Vaše Svatosti,“ řekl mu, „tady v Římě je exorcista, otec Amorth, který kdyby k vám přišel, řekl by vám, že zná příliš mnoho biskupů, kteří nevěří v ďábla“. Papež suše odpověděl: „Kdo nevěří v ďábla, nevěří v evangelium“. Zde je odpověď, kterou dal a kterou opakuji.

Ale vysvětlete mi, neznamená to, že by mnoho biskupů a kněží vlastně nebyli katolíci?

Řekněme, že nevěří v pravdu evangelia. Takže svým mlčením propagují herezi. Ale řekněme si na rovinu: formálně je kacířem ten, kdo je z něčeho obviněn, a přesto setrvává v omylu. Ale nikdo dnes kvůli situaci v Církvi neobviňuje biskupa, že nevěří v ďábla, že v církvi jsou lidé posedlí, a že nejmenuje exorcisty, protože v ně nevěří. Mohl bych vám předložit seznam biskupů a kardinálů, kteří jakmile byli jmenováni do diecéze, zbavili všechny exorcisty práva na výkon svého pověření. Je řada biskupů, kteří otevřeně říkají: „Nevěřím tomu. Jsou to věci minulosti“. Proč? Bohužel, působí zde zničující vliv některých biblistů, a mohl bych vám dát mnoho slavných jmen. My, kteří se s tím potýkáme, každý víme, že Zlý strká své pracky do mnoha liturgických forem.

Například?

Druhý vatikánský koncil požadoval revizi některých textů. Neuposlechli, a místo toho je chtěli zcela předělat. Aniž by si uvědomovali, mysleli si, že věci lze místo zlepšení jen zhoršovat. A mnoho obřadů bylo narušeno touto mánií odhodit vše, co bylo v minulosti, a udělat něco nového, jako by nás církev dosud vždy podváděla a až nyní dorazili géniové, superteologové, superbiblisté, superliturgisté, kteří nejlépe vědí, jak dát Církvi to správné! Lež!: Poslední koncil jednoduše požádal, aby byly tyto texty revidovány, nikoli zničeny.

Například exorcistický rituál: Byly tam modlitby, které mají v sobě dvanáct století zkušeností. Než zrušíme modlitby, které jsou tak staré a které se po staletí osvědčily, měli bychom o tom dlouho přemýšlet. Ale ne, jak jsme to zažili my exorcisté při používání modliteb nového prozatímního rituálu; zjistili jsme, že jsou naprosto neúčinné.

Zhoršil se ale také obřad křtu novorozenců. Téměř do puntíku byly odstraněny modlitby exorcismu proti Satanovi, které měly pro Církev vždy obrovský význam, až se tomu říkalo menší exorcismus. Proti tomuto novému obřadu také veřejně protestoval Pavel VI. Také obřad nového požehnání se zhoršil. Pečlivě jsem přečetl všech jeho 1200 stran. Každá zmínka, že nás Pán musí chránit před satanem, že nás andělé chrání před útokem ďábla, byla pečlivě odstraněna. Odstranili všechny modlitby, které tam byly na žehnání domů a škol. Všechno bývalo žehnáno a chráněno, ale dnes ochrana před ďáblem již neexistuje. Už proti němu neexistují žádné modlitby. Sám Ježíš nás naučil modlitbu osvobození v Otci: „Osvoboď nás od Zlého. Vysvoboď nás od Satana“. V italštině to bylo přeloženo nesprávně: „Vysvoboď nás od zla“. Mluvíme o generickém zlu, jehož původ není znám: Ale to zlo, proti kterému nás náš Pán Ježíš Kristus naučil bojovat, je konkrétní osoba: je to satan.

Máte pocit, že se šíří satanismus?

Ano, a silně. Když klesá víra, pověra roste. Pokud používám biblický jazyk, říkám, že člověk opouští Boha a oddává se modlářství, pokud používám moderní jazyk, říkám, že se vzdává Boha, aby se oddal okultismu. Otřesný pokles víry v celé katolické Evropě způsobuje, že se lidé vrhají do rukou kouzelníků a kartářek a satanským sektám se velice daří. Kult ďábla je celým masám propagován prostřednictvím satanských postav jako Marilyn Manson. Dokonce jsou napadány děti: komiksy učí děti a mládež magii a satanismu.

 Velmi rozšířené jsou seance, kde jsou vyvoláváni mrtví, aby poskytovali informace. Provozují se seance s počítači, telefony, televizí, ale především s automatickým psaním. Médium už není ani potřeba: máme nový spiritismus „udělej si sám“. Podle průzkumů veřejného mínění si alespoň jednou zahrálo „billboard“ nebo „pohár“ 37 % studentů, což jsou opravdové seance. Ve škole, kam mě pozvali, mi chlapci řekli, že předváděli sedánky během hodin náboženství před zraky potěšeného vyučujícího.

Neexistuje žádný rozdíl mezi bílou a černou magií. Když magie funguje, je to vždy dílo ďábla. Všechny formy okultismu, jako i východní náboženství s jejich esoterikou, jsou otevřenými dveřmi pro ďábla. A ďábel vstupuje. Ihned.

Neváhal jsem to okamžitě říci v případě jeptišky zabité v Chiavenně a v případě Erika a Omara, chlapců z Novi Ligure, že došlo k přímému zásahu ďábla, protože tito chlapci byli závislí na satanismu. Policie pokračovala ve vyšetřování a v obou případech zjistila, že tito chlapci následovali Satana, měli a studovali satanské knihy.

Čím ďábel svádí člověka?

Má na to mnoho strategií. Řekl jsem mu to a on to přiznává. Učí víře, že peklo neexistuje, že hřích neexistuje, že je to jen další zkušenost. Satanismus, úspěch a moc jsou tři velké vášně, na kterých Satan trvá.

S kolika případy démonické posedlosti jste se setkal?

Po první stovce jsem je přestal počítat.

Stovky? Ve svých knihách říkáte, že případy posedlosti jsou vzácné.

A opravdu jsou. Mnoho exorcistů se setkalo pouze s případy ďábelského zla. Ale zdědil jsem „klientelu“ slavného exorcisty otce Candida, a tedy i případy, které ještě neřešil. Také ostatní exorcisté mi posílají nejodolnější případy.

Nejtěžší případ, se kterým jste se kdy setkal?

Mám ho teď „na léčení“ již dva roky. Je to tatáž dívka, které papež v říjnu ve Vatikánu požehnal – nebyl to skutečný exorcismus – a která vyvolala v novinách rozruch. Je trápena 24 hodin denně nevýslovnými mukami. Lékaři a psychiatři ničemu nerozuměli. Je naprosto při vědomí a je velmi inteligentní. Opravdu bolestivý případ.

Jak se staneme obětí ďábla?

Na mimořádné zlo způsobené ďáblem můžete narazit ze čtyř důvodů. Buď proto, že je to pro člověka dobré (jak je tomu u mnoha svatých), nebo kvůli nevratnému setrvávání v hříchu, nebo skrze zaklínání, které někdo provádí spolu s ďáblem, nebo když se člověk věnuje okultismu.

Jaké jevy se během exorcismu posedlých projevují?

Pamatuji si negramotného rolníka, který se mnou během exorcismu mluvil pouze anglicky, a já jsem potřeboval tlumočníka. Jsou takoví, kteří projevují nadlidskou sílu, ti, kteří se úplně vznášejí nad zemí a lidé je nemohou udržet sedět v křesle. Ale pouze pro kontext, ve kterém se to odehrává, mluvíme o démonické přítomnosti.

Nikdy vám ďábel neublížil?

Když mě kardinál Poletti požádal o exorcismus, poručil jsem se Panně Marii: „Zabal mě do svého pláště, a budu si naprosto jistý“. Ďábel mi dělal mnoho výhrůžek, ale nikdy mi neublížil.

Nikdy se nebojíte?

Já se mám bát toho zvířete? Je to on, kdo se mě musí bát: pracuji ve jménu Pána světa. A on je prostě Boží opice.

Otče, satanismus se šíří stále více. Nový rituál ztěžuje provádění exorcismu. Exorcistům je zakázána audience u papeže na Svatopetrském náměstí. Řekněte mi upřímně: co se to děje?

Dým satana proniká všude. Všude! Možná jsme byli vyloučeni z papežovy audience, protože se báli, že se tolika exorcistům podaří zapudit ty legie démonů, kteří se usadily ve Vatikánu.

Děláte žerty, že?

Může to znít jako vtip, ale myslím, že není. Nepochybuji, že ďábel pokouší především vůdce Církve, protože pokouší všechny vůdce, i politické a průmyslové.

Říkáte, že i zde, jako v každé válce, chce Satan dobýt nepřátelské generály?

Je to jeho vítězná strategie. Stále se ji snaží zdokonalovat. Zvláště, když je obrana soupeře slabá. A dokonce i Satan to stále zkouší. Ale díky nebi je to Duch svatý, který vládne církvi: „Brány pekelné ji nepřemohou“. Navzdory zběhům a zradám, což by nemělo překvapovat. Prvním zrádcem byl jeden z Ježíšových nejbližších apoštolů: Jidáš Iškariotský. Navzdory tomu Církev pokračuje ve své cestě. Ten Zlý je zadržován Duchem svatým, a proto všechny satanovy boje mohou mít jen dílčí výsledky. Jistě, ďábel může vyhrávat bitvy. I významné. Ale nikdy válku.

Zdroj : … A osvoboď nás od Zlého. Rozhovor s otcem Gabrielem Amorthem, 30 dní, s. 28-34, č. 6 z roku 2001)

Viz také:

Současný kléru nevěří ve zlého ducha

Satan do krásy odělý

Satanova rozhodující výzva

Odvěký soubojOdvěký souboj kulminuje