»Kompas « v rozhovoru s politologem Reynié: „Islamismus a čínská totalita vedou dvě války: proti oddělení politiky a náboženství a proti demokracii. Je nevyhnutelné, že křesťané budou pronásledováni.“ Budoucnost je však křesťanská: „Západ se snaží získat přízeň muslimských zemí z geopolitických důvodů, ale s žalostnými výsledky.“

Politolog Dominique Reynié nepochybuje o tom, že „křesťanství a demokracie mají spojené osudy: je nevyhnutelné, že křesťané budou pronásledováni. Původ je v čínských a islámských modelech.“

Tak tento profesor politologie na Sciences Po Paris a ředitel slavného francouzského Foudation for Political Innovation hodnotí situaci v Le XXIe siècle du Christianisme (Éditions du Cerf). A v New Daily Compass vypráví část geneze díla; za pomoci deseti analytiků provedl bezprecedentní šetření: budoucnost je v rukou křesťanství.

Profesore, jak může být jednadvacáté století definováno jako křesťanské?

Náboženská otázka zaujímá ústřední místo v životě a veřejných záležitostech světa. Ve své knize poukazuji na to, že dnes se 84 % žen a mužů celosvětově prohlašuje za věřící. Křesťanství samo o sobě se šíří a tvoří 2,3 miliardy věřících (31% všech věřících). Následují muslimové s 1,8 miliardou věřících (24 %), hinduisté (1,1 miliardy, neboli 15 %), buddhisté (500 milionů neboli 7 %) a Židé méně než 1%. Vstupujeme do éry, která je méně demokratická, více náboženská a v níž bude hrát důležitější roli technověda.

Jakým přínosem křesťanská kultura přispěla evropským institucím a modernosti? A v budoucnu ještě může přinést?

Myšlenky všeobecného lidského rodu, rovné důstojnosti, základních lidských práv a kritického zpochybňování moci by bez křesťanství neexistovaly. Křesťanství je základem myšlenky demokracie. Myšlenka, která vychází a prolíná se z Jeruzaléma, Atén a Říma, judaismu, řecké filozofie a římského práva. A to také ovlivnilo oddělení náboženství a státu.

A církev jako instituce?

Je sama o sobě příliš málo známým a přesto rozhodujícím zdrojem civilizace, jak ji známe. Po deset století, středověké milénium, církev zůstala jedinou institucí, kde volby nevymizely. Církev významně přispěla k triumfu základní zásady, že autorita nemůže být legitimní, aniž by získala souhlas vládnoucích. Důležitý je přínos středověkého mnišství k „volební civilizaci“.

Je střet mezi muslimy a křesťany v Evropě realitou?

Vzhledem k tomu, že v islámském světě je zakázáno nazývat se nemuslimem v politickém, sociálním, náboženském a kulturním autoritářství, jsem přesvědčen, že údaje o islámu jsou přeceňovány. V Evropě je také mnoho nemuslimů. A jiní, kteří konvertují ke křesťanství. Stále však platí, že Evropa se může stát polem konfrontace mezi muslimy a křesťany, tím spíše, že někteří muslimové se zapojují do politického projektu islamismu s podporou mocných sítí, jako je muslimské bratrstvo, a stále agresivnějších zemí, jako je Turecko nebo Katar.

Jak je možné, že křesťanství zůstává nejvíce pronásledovanou vírou?

Křesťanství je ve skutečnosti nejpronásledovanějším náboženstvím současnosti: v subsaharské Africe, na východě, v Číně, v Indii. V knize uvádím, že podle Světového indexu pronásledování křesťanů se mezi lety 2019 a 2020 zvýšil počet křesťanů zabitých kvůli víře o 60%.

Kde nyní křesťané nejvíce trpí pronásledováním?

Téměř všichni – 91% křesťanů zavražděných v roce 2020 – jsou na africkém kontinentu. To je jeden z důsledků růstu džihádistických skupin v subsaharské Africe. A skutečnost, že křesťanství je na pokraji vymizení tam, kde se zrodilo, na východě, závisí na tom, že je jednou ze sil, které postavily občanskou společnost tváří v tvář politické autoritě a kriticky se dívá na moc a její působení: je nositelem oddělení mezi politikou a náboženstvím, z tohoto důvodu je pronásledování děsivé.

Děsí vás především islám ?

Islamismus a totalita vedou válku proti oddělení politiky a náboženství a proti demokracii. Křesťanství a demokracie mají spojený osud: stává se nevyhnutelné, že jsou křesťané pronásledováni.

Jaké výzvy klade islám křesťanské Evropě a jak jsou jako takové uznávány?

Pokud na jedné straně existuje čínský model, ztělesňující politickou moc, která zcela přebírá kontrolu nad náboženskou sférou konfiskací veškeré nezávislosti, na druhé straně je ten islámský. Islamismus je náboženství, které také představuje dočasnou moc: další verze totalitního systému. To je výzva, kterou islamismus pro Evropu představuje. A tak vzniká nevyhnutelná konfrontace mezi demokracií a křesťanstvím. Křesťanský génius vytvořil civilizaci s univerzálním povoláním.

Když už se občané necítí být dědici, jaký bude podle vás osud Evropy?

Je to historická doba úpadku velkých politických ideologií. Tyto ideologie však sloužily jako rámec pro myšlení, jako systém pro reprezentaci přítomnosti a pro projektování sebe sama do budoucnosti. Evropa znovu objeví systémy víry, náboženské nebo politické. Pravděpodobně se to v křesťanství projeví. Svou knihu jsem nazval „21 století křesťanství“, abych připomněl dlouhověkost tohoto náboženství. Když vezmeme v úvahu hloubku jeho kořenů, přemýšlíme o tom, čím vším toto náboženství prošlo, a o všem, co přežilo, ovládne nás myšlenka, že nezmizí. Blízký východ, včera kolébka evangelia, se zítra stane muzeem církve.

Proč Západ nadále pronásledování ignoruje?

Odpověď je obtížná. Lidé ze Západu trpí svou minulostí impéria. Nevědomost je vede k tomu, že si vše směšují. Jsem si jist, že si mnozí představují, že křesťané z Východu přišli jako kolonizátoři s křižáky. Víme ještě, že křesťané jsou před muslimy na Východě o šest století déle? Tendence je vše zdůvodnit… Západ se snaží získat si přízeň muslimských zemí, nebo je alespoň co nejméně dráždit. Činí tak z geopolitických důvodů, ale výsledky jsou velmi skromné, ne-li žalostné.

Přežije svoboda kultu v 21. století?

Globalizace klade lidstvu vážné otázky: naše povinnosti vůči životu, univerzálnost lidského rodu, rovnost, solidarita, etika jednání. Náboženství nemůže mlčet. Svoboda kultu je důkazem podmínky rozdílu mezi politikou a náboženstvím. Můžeme říci, že neexistuje svoboda ani náboženství, pokud je Bůh povinný jako v islamistických režimech, nebo pokud musíte být členem strany, jako v Číně.

La Nuova Bussola Quotidiana – Lorenza Formicola