7. 12. 2018

Je v Manově biskupem asi rok a půl a už dal o sobě vědět. Mons. Gianmarco Buscovi stačilo osm měsíců, aby roztočil ve své diecézi takový valčík, že ho místní tisk označuje jako »revoluci«, pastorační »selfie« s »videokatechezí«.

Udělal totiž „kvalitativní přemet“, zapojil urychlovač a proclil přístup k Eucharistii pro konkubinát rozvedených. Vylovil ho přímo z poznámky 351 v AL, ve které se pro tzv. »neregulérní situace« připouští eventualita »svátostné pomoci«, která rozlišuje mezi »objektivní situací hříchu« a subjektivní odpovědností.

Podle této předlohy připravil biskup jako »dárek k Vánocům 2018« možnost »vydat se po církevní trase smíření, která v některých případech může vyústit v možnost přistupovat znovu k svátosti pokání a sv. přijímání«. A to nejen pro »sezdané rozvedené«, ale i pro ty, kteří žijí v blíže nedefinovaném »druhém stabilizovaném stavu«, definice sama o sobě věštírenská, aby mohla otevřít nejrůznější scénáře.

Aby se utvrdil ve své volbě alla page (tzn. podle nejnovější módy), uzavřel své poselství jásotem a opravil liturgii Vánoc v duchu nového misálu, podle kterého se budou v Itálii modlit nikoliv slovy pokoj lidem dobré vůle, ale lidem, které »Pán miluje«, což má být církevně korektní.

Je třeba si ovšem připomenout dosud platný Katechismus katolické církve, kde v čl. 1650 nadále stojí černé na bílém, že rozloučení, kteří uzavřeli civilní sňatek, nacházejí se v situaci, jež objektivně odporuje Božímu zákonu. Proto nemohou – pokud tato situace trvá – přistupovat ke svatému přijímání. Totéž říká Kodex církevního práva: »K svatému přijímání se nepřipustí ti, kdo tvrdošíjně setrvávají ve zjevném těžkém hříchu« (Kán. 915).

„Legislativní texty“ v čl. 200 potvrzují: V konkrétním případě připuštění civilně sezdaných k přijímání představuje veřejné pohoršení. Vyplývá to z nerozlučnosti manželského svazku. Toto pohoršení je skutečností, i když podobné případy nejsou výjimkou: právě proto vzhledem k deformaci svědomí je velmi nezbytná dobrá práce pastýřů, kteří musí s veškerou trpělivostí chránit posvátnost svátostí a křesťanskou morálku správnou formací věřících.

Toto všechno je řečeno zcela jasně a jednoznačně na rozdíl od interpretačního překrucování, k jakému se uchylují ti, kteří by chtěli vnutit Katechismu, aby říkal to, co v něm rozhodně nestojí, naopak čteme v něm úplný opak, a proto se deformátoři snaží vynutit protikladné pastorační normy, které se pak liší od jedné diecéze k druhé, od jednoho národa k druhému, jak před tím varují biskupové Peta, Lenga a Athanasius Schneider.(viz) Jejich obavy se doslova naplňují.

Schvalovat a uzákonit porušení posvátného manželského svazku těžkým způsobem protiřečí výslovné Boží vůli vyjádřené v jeho přikázání. Taková praxe představuje podstatnou změnu kázně, která platí dva tisíce let a jejíž změna by znamenala překroucení příslušné trvale platné nauky.

Právě toto se děje v iniciativě, která přichází z Mantovy.

Mauro Faverzani, Nuova Bussola Quotidiana