Bergogliův imigracionismus

Autor Super Ex dokazuje původ  Bergogliovy posedlosti

Proč se jedná o herezi? Protože se nezakládá na neznalosti faktů, jak by se mohlo zdát na první pohled. Není to žádná neznalost ani hrubá povrchnost.

Můžeme si snad myslet, že Bergoglio neví, co se skrývá za dnešní imigrací? Vyloučeno. Afričtí biskupové ho často obviňovali, když vyzývali syny Afriky, aby se nenechali podvést a neopouštěli sou zemi, své rodiny, své kořeny a neodcházeli do sekularizované Evropy, ve které se ocitnou jako vyhnanci, oběti zvůle materialistické a nihilistické kultury jako bezejmenní a opuštění ve dne v noci.

Je opravdu nemyslitelné, aby Bergoglio nevěděl, že mladí migranti končí většinou jako sexuálně zneužité oběti, jak je tomu u 7 – 8 z deseti žen. Je nemožné, aby nevěděl, že přeprava lidského masa představuje astronomické zisky pro africké i západní přepravce a že je to výsledek zájmů nejrůznějších mafií. Ty to pochopily dříve než hlavní město Řím spolu Rafaelem Cutolo (zakladatelem nové organizované kamorry, nové líhně kriminální činnosti v nekontrolované migraci).

Je nemožné, aby Bergoglio nepochopil, že velká část migrace poté, co prošla trhem drog, končí na galérách Západu; ti, co z Afriky utíkají, a jsou většinou mladí a silní lidé, kteří opustili v Africe své ženy, děti a starce a zanechali je v zoufalství a bídě..

Nikoliv. Bergoglio ví velmi dobře, stejně jako jeho přátelé, George Soros a Emma Bonino, že je to všechno možné jen ne dílo nezkušených a podvedených. Proto není slyšet nic o žalobách, které přicházejí na úřady ( viz prohlášení prokurátora z Katánie Carmello Zuccaro).

Nuže? Hereze, kterou zplodil Bergoglio, je jeden z druhů komunistické utopie: on fantazíruje o univerzálním bratrství, multikultuře, ve které už neexistují hranice, kultury, kořeny, rozličná náboženství…

Prvním dogmatem této utopie je absolutní ekumenismus: všichni jsou si rovni, Kristus není žádná cesta, pravda, ani život; druhým bludem je Rousseaův optimismus: neexistuje žádný dědičný hřích, lidé jsou od přirozenosti dobří, hřích má jen ten, kdo staví ohrady svému světu (ohrada je termín prvokomunisty Rousseaua, Bergoglio by řekl „zeď).

Vzpomínáte si na Marxe? Chtěl vybudovat dokonalý svět, ve kterém by už neexistovaly sociální třídy, soukromé vlastnictví, galéry, klíče, brány, jen ráj na zemi.

Říká se tomu utopie a všechny utopie staví na ideji, že od zla nás nezachrání Bůh, ale sám člověk. Bergogliův svět není svět báchorek, jak by se mohlo zdát, ve kterém všechno klape, stačí magické slůvko (v jeho případě tím slůvkem je „přijetí“). Anebo ne, je jím „utopie“ : svět z mnoha etnik, mnoha barev, mnoha náboženství, bez zdí, bez bran, klíčů a hříchů, jako sen jednoho člověka, jak je to zřejmé z tolika aspektů, sen, který nezná transcendentní vizi, nýbrž jen imanentní vizi o existenci.

Přejděme k druhému bodu: Jezuita Martini jako Bergogliův učitel (bez ohledu na negativní soud, jaký měl milánský ex-arcibiskup o argentinském kardinálu, kterého pokládal za příliš hrubého a charakterově nespolehlivého).

Martini byl praporečníkem ekumenického dialogu, dovedeného ad absurdum, tj. k morálnímu a náboženskému indiferentismu, zvláště pokud jde o dialog s islámem, i když za určitých okolností poznával, jaké je v tom nebezpečí). Byl ideologem mezirasové, mezikulturní a mezináboženské společnosti. Dospěl až ke chvále imigrace a viděl v tom počátek multikulturní a integrované společnosti. (Avvenire 10. února 1990).

Jak to projevoval? Gesty různého typu, jako bylo na Zelený čtvrtek jeho umývání nohou cizincům, (věc, ve které Bergoglio pokračuje), schvalováním listiny práv migranta, řečmi o otevření všech hranic, a slyšte, slyšte! utopistickým marxistickým požadavkem na zrušení věznic ve jménu překonání zla a hříchu skrze dialog(!); ( rozhovor v periodiku „Hodina vzduchu“, který vydávali rudí brigadýři z věznice San Vittore, ( Avvenire 2. března 1988).

Kdybychom si dále zalistovali v katolickém tisku devadesátých let, našli bychom stejné postavy jako dnes, např. Caritas, která opěvovala zákon Martelli alla zákon Turco-Napolitano (*), a sbíraly podpisy pod výzvy komunistů k »Manifestu za multikulturní a multináboženskou společnost«.

Bylo tedy zcela evidentní, že neexistovala žádná skutečná a opravdová naléhavost migrace, nýbrž pouze sen, imigracionistická ideologie, která dnes přicválala jako Trojský kůň, aby zničila Západ i samotnou Afriku.

(*) Zákon Turco- Napolitano z 6. března 1998 byl zákon, podle kterého iItalská republika zaváděla kázeň do imigrace ze zahraničí a byl pojmenován podle ministryně pro solidaritu Livie Turco a ministra vnitra Giorgio Napolitano.

STILUM CURIAE, Super Ex