20. 2. 2017

Skutečná reforma papežské kurie se provádí ryze v osobním zájmu Bergoglia, který zcela ignoruje mechanismy a pravidla, zbavuje interně moci některé vrcholové kongregace,  které zbavuje vedoucích a umožňuje, aby byli rychle propuštěni pracovníci bez jakéhokoliv důvodu, hlavně aby byli nahrazeni osobami se zaručenou loajalitou ani ne tak k instituci, jako k vedení.

Především vypadly v tomto aktuálním procesu dva požadavky, které překládali kardinálové velmi naléhavě ještě před konkláve 2013, kdy se mohli vyslovovat i kardinálové, kteří už nemají volební právo: První byl požadavek omezit moc Státního sekretariátu. K tomu vůbec nedošlo. Při ekonomické reformě měla být ekonomika sekretariátu, což se týká kasty diplomatů, převedena na Sekretariát pro ekonomiku a finance. To se nestalo, naopak, z poslední události v Maltézském řádu vyplouvají na povrch záležitosti finanční, které překrývají problémy naukové. Velký kancléř nejdříve propuštěný byl rehabilitován a po „anšlusu“ a defenestraci velmistra se stal papežským delegátem, který má řád „duchovně obnovit“ Angelo Becciu, „ministr vnitra“ Svatého stolce.

Druhý požadavek se týkal obnovení a dodržování pravidelných audiencí, tj. periodického setkávání papeže s vedoucími dikasterií: k předávání informací, přijímání pokynů, aby byl zajištěn tok informací a direktiv z vrcholu na nižší úrovně a byl konsolidován osobní vztah mezi pontifikem a jeho přímými spolupracovníky. Nic z toho se neuskutečnilo a někteří vedoucí dikasterií s obtížemi čekají na přijetí u Svaté Marty.

Jak má za takových poměrů pracovat kurie a s jakou strategií může hlava její fungování zajišťovat?

Marco Tosatti, Stilum curiae