Propuštění kardinála Müllera představuje nejhlubší zásah Bergoglia do římské kurie. Jestliže prvním mužem římské kurie je státní sekretář, pak prefekt Kongregace pro nauku víry je jeho nejdůležitějším spolupracovníkem, soudí Roberto de Mattei.

To co podniká, dělá se záměrem, aby to přetrvalo jeho odchod. De Mattei mluví o záměru „nezvratné reformy“. Bergogliánští přívrženci často mluví o „nezvratných procesech“.

Aby posílil svou jistotu, institucionalizuje Bergoglio novoty, kterým přikládá obzvláštní důležitost. Počítá s tím, že pak už dále poběží samy o sobě.

Světový den chudých

To je jedno z jeho děl, o kterém mluvil znovu před několika týdny. První „světový den chudých“ se má uskutečnit 17. listopadu.

Již na podzim roku 2013 dal Bergoglio opakovaně na vědomí, že chápe církev jako velký polní lazaret. Od letošního listopadu se má každoročně konat slavnost milosrdenství. Důraz se přitom klade na skutky tělesného milosrdenství.

Takové prvořadé zaměření na sociální záležitosti vyvolalo již v říjnu 2013 ostrou kritiku, v jejímž čele stál filozof práva Mario Palmaro spolu s novinářem Alexandro Gnocchim (viz). 

17. listopadu pořádá Bergoglio oběd pro stovky chudých. Generální zkoušku bude absolvovat 1. října v Boloni spolu se svým oddaným chráněncem arcibiskupem Mateo Zuppim (viz).

Pozorovatelé se obávají, že oběd se bude konat přímo v katedrále. „Sant´Edigio“ je pověstné svým kulinárním zneužíváním Božích chrámů. Kostely by chtělo změnit „k dobrým účelům“, s polévkami pro chudinu, což vůbec nesnižuje stupeň jejich zneužití a znesvěcení jako příbytku Hospodinova. Již několik let pořádají v Lecce v chrámu sv. Františka vánoční hostinu pro chudé. Podobně si počínají v Mönchengladbachu, podle hesla: Kostel má být místem pohostinství. Tam, kde zapomněli na skutečnou „Boží hostinu“, chtějí se prosazovat tím, že se tlačí na její místo.

         Stolování  Sant´Edigio

Scholas Occurentes bez křesťanství, ale s gender – ideologií

Scholas Occurentes je školská nadace, která vznikla v Buenos Aires ještě za arcibiskupa Bergorlia. Na podzim 2015 usadil Bergoglio toto hnutí ve Vatikánu. Je součástí Papežské akademie věd pod současnou patronací velkého Bergogliova důvěrníka Marcela Sanchese Soronda. Podle údajů nadace organizuje tato aktivita více než 400 000 škol na celém světě. Zda jsou to školy katolické, státní nebo jakékoli, na tom vůbec nezáleží. Nacházejí se ve 82 státech.

Před rokem se stala nadace předmětem kritiky, když se Bergogliova podobizna stala propagačním mottem loterie. Nadace tehdy odmítla milionový dar tehdejšího argentinského levicového peronistického prezidenta, kterému „fandil“ Bergoglio, ale který prohrál volby s lidovým protikandidátem.

Scholas Occurentes propaguje výchovu bez křesťanství a právě na tom zakládá své úspěchy. Státy a ředitelé je přijímají jako nositele „dialogu“, „setkání“, „stavitele mostů“, „míru“ a „integrace“.

Bergogliovy projevy k zástupcům těchto škol se vyznačují „hrobovým mlčením“ o Ježíši Kristu a jeho evangeliu, aby se tak se vytvářely mosty mezi „církví“ a církvi vzdálenými elitami. Hlavním „dohližitelem“ této sekularizace je Sanches Sorondo, který tyto „mosty“ zbudoval již v oblasti „klimatu“, „společenského konsenzu“, „potratů“ a nyní bourá poslední hradby, jaké představuje církev, když hájí právo na život (viz).

Jestliže v Bergogliově projektu nehrají žádnou roli náboženské aspekty, o to více se zde zabydlela „gender – ideologie“ jakožto zamilovaná „pedagogická revoluce“ současného revolučního papeže. Kongresy „Scholas“se konají ve Vatikánu a od 9. června mají své hlavní sídlo ve vatikánských palácích (přesně podle utajovaného fatimského tajemství o panství Satana ve Vatikánu).

Po celá staletí byly jezuitské školy majáky katolické výchovné činnosti. Nyní pod jezuitským „papežem“ pořádají „fotbalová utkání za mír“, nad kterými přijímá „jeho svatost“ svou „záštitu“ a přizvány jsou světové fotbalové hvězdy. V loňském roce bylo organizováno v tomto rámci boxerské utkání: katodický boxer se utkal s muslimským šampiónem, který podlehl v šestém kole a musel být dopraven do nemocnice. Když ho z nemocnice propustili, byli oba přijati Bergogliem „u svaté Marty“.

František spolu se svým kuriálním poskokem Sorondem vyhledávají systematicky blízkost radikální levice. K tomu napomáhají různá „lidová hnutí“.

Čím je Sanches Sorondo v Římě, tím je Juan Grabois v Buenos Aires. Tato osobnost je štamgastem všech levicových setkání od Seatlu až po Porto Alegre a slídí tam po nových spojencích pro Bergogliovy levicové spolky. Patří k nim také indiánská a ekologická hnutí. Mezi jejich pantery se řadí bolivijský „cocalero“ Evo Morales (viz),uruguayský exprezident José „Pepe“ Mujica a bolivijský pohlavár Nicols Maduro. Řeči, které při těchto setkáních pronáší František, jsou vysloveným politickým manifestem, usilujícím, aby v něm masy spatřovaly posla „mystické kategorie“ vyslaného, aby osvobodil svět. Zatím se konaly čtyři takové srazy: 2014 v Římě, 2015 v Bolívii a 2016 a 2017 opět v Římě. Wall Street Journal mluví o Bergogliovi jako o „vůdci globální levice.“

Vytlačit právo na život a prosadit rozvody

Bergogliovým programem je odrovnat dosavadní obhajobu práva na život, manželství a rodiny a zabetonovat ve vatikánských institucích jeho nový kurs. To platí především pro dosavadní Papežskou akademii pro život a Papežský institut Jana Pavla II. pro studium manželství a rodiny. Instituce, které bývaly skálami v boji za život od početí až do přirozené smrti, se prakticky v minulých dnech ocitly v oblasti plánovitého sesuvu půdy a rozhodný hlas církve oněměl. Amoris laetitia prorazila první průrvy k přijetí rozvodové praxe a nových forem „manželství“.

Podle katholisches.

Co k tomu dodat?

Tento text je názorným a faktickým dokladem o charakteru a ideologickém a osobním zaměření současné působnosti Jorge Bergoglia v katolické církvi, které ve skutečnosti směřuje k jejímu umlčení, zničení a podrobení současnému světu. Ilustruje tak konkrétně jeho portrét z článku „Satan vládne ve Vatikánu“. Rostoucí zbabělost a neuvěřitelná pasivita a zbabělost současného duchovenstva budí dojem nápadných úspěchů bergogliánské strategie podněcují falešného pohlavára k nevídané pýše a stupňovanému úsilí stanout co nejdříve na piedestalu nového proroka a osvoboditele světa. Zaslepený antipapež přitom vůbec nechápe, že se stal pouhou poddajnou loutkou vykonávající pokyny babylonských mocností. K útěše těch, kteří se tohoto vývoje děsí, je třeba doplnit, že právě tyto jeho úspěchy jsou neklamným znamením blížícího se velkého pádu, neboť jeho úspěšnost slouží jen k tomu, aby se naplnila míru hříchů a smilstva, která přivede k pádu velký Babylon. Brzy přijde ten, který je alfa i omega, první i poslední, začátek i konec, ale kterého Bergoglio stojící v opačných službách nectí ani nerespektuje, a proto zůstane venku spolu s čaroději, smilníky, vrahy a modláři a s těmi, kdo mají zálibu v páchání lži, v kterémžto je Bergoglio velmistrem.

Kdo je poskvrněný, ať se poskvrňuje dál. Pán přijde brzy a jeho odplata s ním.