Prorok Božího trestu

                                                                    17.6.2020

Historický román Roberta de Mattei L´isola misteriosa (Tajemný ostrov) vypráví o sv. Hanibalu Maria Di Francia, který vyvolal rozruch svým kázáním v Messině: panovala tam taková masová hříšnost, že bylo zapotřebí trestu: zemětřesení. Liberálové a tehdejší tisk se mu vysmáli, ale za pět dní bylo město v troskách, a pak už zůstalo věrné katolické víře.

V roce 1908 na trajektu, který plul přes úžinu, cestoval jeden kněz do významné sicilské katedrály. Ti dva se neznali, ale kněz sherlockovským důvtipem překvapil profesora, když poznal, jaké je jeho povolání. A svým mystickým okem vytušil, že má vnitřní trápení.

Tak začíná historický román (možno ho označit za románem popisované dějiny) Roberta De Mattei L´isola misteriosa. Tímto ostrovem by měla být Sicílie a autoru se podařilo překvapit podepsaného, že je Sicilčan, a to pro množství působivých historických bonbónků kolem tohoto ostrova. Tím knězem není jen tak leckdo, je to sv. Hanibal Maria Di Francia, který nedávno předtím vyvolal rozruch v Messině svým kázáním, které šlo ve městě od úst k ústům, až způsobilo potíže samotnému biskupovi. Prohlásil, že v Messině zavládl takový indiferentismus, taková samozřejmost hříchů, že je nezbytný trest, který by městem otřásl a probudil je. A řekl také, co by mělo být tímto trestem: zemětřesení. Ale bylo město opravdu tak zkažené? Ne, nikoliv chudý lid, nikoliv normální lidé.

Avšak volnomyšlenkáři udělali z města své hnízdo, takže jeho noviny Telegrafo (mýtus o Pokroku, který odstranil náboženské pověry…) se vysmály kázání kanovníka Di Francia touto básničkou: »Ó můj Ježíšku, pravý člověče a pravý Bože, z lásky ke svému Kříži, dej zaznít svému hlasu, ty který víš, že nejsi neznámý, pošli na všechny zemětřesení«.

Tento pošklebek vyšel v sobotu (den obecně zasvěcený Madoně) – 26. prosince 1908. Tentýž den ubohý stařeček, kterého nikdo neviděl dříve, než prošel celým městem, se zastavil u každé brány a se zvonečkem v ruce si zjednával pozornost pro svá slova: »Pánové moji, modlete se, modlete se, přijde velký trest«.

Kvalifikovaný svědek, advokát Luca Trombetta se k němu přiblížil a zeptal se zvědavě: »Kdo jste? Kde se tu berete?« Neznámý odpověděl: »Nejsem z této země, moje země je velmi daleko. Modlete se, modlete se, protože hrozí velký trest. Budu se za vás modlit a vy se modlete, a Pán vás zachrání«. A skutečně, advokát se zachránil spolu s manželkou, ale ztratil rodiče a svého bratra. Ano, protože dva dny nato v pět hodin a dvacet minut ráno strašné zemětřesení zničilo velkou část Messiny a značnou část Kalábrie. V epicentru zemětřesení tsunami dokonalo své dílo.

Celá panující třída Messiny v katastrofě zahynula. Sto tisíc mrtvých. Jedna z mála věcí, která zůstala, byl ústav pro choromyslné spolu se 130 blázny, kteří zde byli zavřeni. Ale podívejme se, jak se splnilo proroctví sv. Hanibala Marii di Francia: »Nikdy jsem neviděl tak jako v tomto okamžiku vytrysknout takové pocity dobroty, solidarity, bratrství a lásky k bližnímu, o kterých jsem si myslel, že už zmizely z povrchu zemského. Bude to tím, že Bůh chce vytěžit dobro z této tragédie?« Tak uvažuje jedna z osob románu, když vidí královnu Helenu z Montenegro jako ošetřovatelku a především Luigi Orioneho, kterého poslal papež Pius X., aby se ujal situace.

Ale také volnomyšlenkář byl pilný: »Architektonickou a urbanistickou rekonstrukci města Messiny vedl vznešený Lodovico Fulci, druhý z knížat vysloveně protiklerikálních. Centrum Messiny před zemětřesením mělo kolem stovky chrámů. Jen málo z nich bylo podle Regulačního plánu obnoveno.

Sicílie, »tajemný ostrov«; v celých jejích dějinách se projevilo tolik barev a zažila panství všeho druhu. Ale jen jedné věci zůstala skálopevně věrná: svojí katolické víře. Snad proto si ďábli nikdy nedali pokoje.

                                                                                      Hanibal Maria Di Francia

Rinno Cammiglieri, La Nuova Bussola Quotidiana