Úvodem
Ježíš Kristus zemřel na kříži v důsledku komplotu předáků vyvoleného národa, který ho měl přijmout, ale který ho zavrhl. Jeho nauka totiž učí, že pravým nepřítelem člověka není člověk, ale zlý duch, který osnuje „komplot“, tajný manévr, kterým chce člověka nakazil zlem skrze pokušení všeho druhu. „Komplot“ se týká nastolení jiné společnosti ve světě, která se vzpírá proti původnímu řádu: tato společnost odmítá Boží slovo a klaní se vlastním idolům, aby tak jednala podle svého vlastního poznání. Když tato vzpoura opanuje jednotlivé osoby a národy, má se spojit do revoluce mezinárodního charakteru; univerzální komplot má spojit celé lidstvo ke vzpouře proti Stvořiteli. Svatý Augustin ji nazývá „prokletá Antikristova masa“. Účelem tedy není odtrhnout od Boha jednotlivé duše, ale celé národy a naopak, svádí duše, aby převracely zákony a ústavy národů tak, aby duše vystavovaly velkému riziku věčné záhuby. Z toho důvodu je zcela pochopitelné, proč je revoluce v tak zásadním rozporu s tradičním řádem a směřuje pouze k liberálním církvím, které jsou disponovány nahradit zjevenou pravdu a podporovat náboženství univerzální demokracie.
Plán Římské revoluce
V knize „Zednářské infiltrace v Církvi“ P. Barbiera, vydané v roce 1910 a schválené mnoha biskupy, můžeme číst tato slova: „Zednářství zkoncipovalo pekelný plán nepozorovaně proniknout do řad členů církve a také do kléru a hierarchie, tím že v nich zahnízdí pod svůdnými formami zdánlivé neútočnosti falešné principy, pomoci kterých chce zcela podkopat křesťanský svět.“ Dokumentace „Alta Vendita“, které se dostaly do rukou Lva XIII. se týkají období let 1820–1846 a byly publikovány na žádost Řehoře XVI. Za pontifikátu Pia IX. je spisovatel Crétinaou Joly vložil do svého díla „L´Eglise Romain et la Révolution“.
Ve schvalovacím „Breve“ (25. 2. 1861), které Pius IX. poslal autorovi, může číst, že papež potvrdil autentičnost dokumentů, z nichž jeden uvádí: „Abychom získali papeže potřebných kvalit, jedná se nejdříve o to připravit mu generaci, která je schopna kralovat a kterou přetvoříme…; stranou dáme starou i zralou generaci; je třeba jít k mládeži. Tu musíme svolávat tak, aby nevzniklo podezření, že se tak děje pod praporem tajných společností… Nesmíte se jí ani zmínit o bezbožnosti a nečistotě. Až získáte svou reputaci v kolejích na univerzitách a v seminářích… otevře tato reputace naším naukám cestu k mladému kléru a do kolejí… Je třeba šířit a rozsévat zárodky našich dogmat: že křesťanství je nauka svou podstatou demokratická, že je třeba zpřístupnit světu její původní zaměření ke svobodě a rovnosti, základním lidským vlastnostem – že nebezpeční spočívá ve fanatismu (= integralismu) že blahobyt spočívá v sociální rovnosti a ve velkých principech náboženské svobody.“
Revoluce směřovala především k ovládnutí papežství volbou papeže, který je prostoupen novými ideály svobody, rovnosti a bratrství. Ale protože se to nedá uskutečnit v současném století, je třeba nejprve pokořit a neutralizovat papežskou moc: nejprve církevní stát a potom Řím. Pak bude volba zednářského papeže snadnější. (1)
30. června 1830 státním převratem se dostal k moci Filip Orleánský, syn velkého zednáře a královského vraha Filippa Egalité, který ve spojení s revolucionáři hlasoval pro odsouzení a smrt Ludvíka XVI. který pak skončil pod gilotinou. 1832, rok, kdy vyšla encyklika Mirari vos, ve které Řehoř XVI. poukázal na nesmírné nebezpečí liberálních idejí a připomněl apokalyptické proroctví o pekelné jámě. V onom roce 1832 orleánská vláda ohrozila vojensky papežský stát a obsadila Ankonu, ale nepodařilo se jí otřást papežovou pevností. 19. září na opuštěné hoře La Salette na jihu Francie se Panny Maria zjevila dvěma pasáčkům Melanii Calvatové (15 let) a Maximu Giraudovi (11 let) a plakala s hlavou v dlaních. Oznámila strašná neštěstí, která hrozí národům a církevním územím. Pasáčci, kteří znali pouze místní dialekt, přijali velké poselství o nebezpečích, které hrozily světu a Francii. Hlavní příčinou všech neštěstí byl hluboký úpadek kléru a náboženského života. Kromě toho hrozily zednářské nástrahy působené Napoleonem III., jehož přímý útok proti katolickému Římu se stal předehra apokalyptického útoku a otevření pekelné propasti. V roce 1851 bylo předáno v Římě Piu IX. poselství, které obsahovalo extrémní hrozbu, reálného výsledku plánovité podvratné činnosti tajných spolků:
„Řím ztratí víru a stane se sídlem Antikrista!“
Během pontifikátů Řehoře XVI. a Pia IX. bylo ještě jasné, že každý malý ústupek církve znamená vždy v budoucnosti nepředstavitelné škody pro celý svět. Pius IX., který byl pokládán za liberálního, když amnestovat revolucionáře na počátku svého pontifikátu, si krátce nato stěžoval, že omilostnění nejsou schopni dodržet dané slovo a že svým činem přesvědčil, že revoluce je neschopná smíru, a pokud ho připustí, tak jen proto, aby podnikla nový ještě silnější útok.
A tato revoluce se svým dlouhodobým, neobyčejně smělým a cílevědomým plánem pokračovala a nadále pokračuje.
http://www.liberius.net/livres/Les_infiltrations_maconniques_dans_l_Eglise_000000339.pdf