20. 6. 2020
Po boku varšavského primátora Rafała Trzaskowského, kandidáta levice pro prezidentské volby, se dnes se ocitá žena, v současné době vedoucí spolku, který má název Pro Humanum a šíří ideologii LGBT. Tato bojovnice získala pro svou činnost od města Varšavy téměř dva miliony zlotých. Jmenuje Jolanta Lange, ale vyšlo najevo, že její pravé jméno je Gontarczyková. Jedná se totiž o někdejší komunistickou špionku, která spolu s manželem špiclovala a zradila důvěru P. Franciszka Blachnického (+1987), který zemřel v exilu za velmi podivných okolností, když měl už za sebou pronásledování nacistů a pak komunistů. Nyní jsou v Německu předmětem vyšetřování okolnosti jeho smrti a eventuální role manželů Gontarczykových, kteří jako poslední ho viděli živého. Na nejnovější fotografii se nachází ve společnosti primátora Rafala Trzaskowského, kandidáta na funkci polského prezidenta za antiklerikální levici.
Pravé jméno této bojovnice za rovnost „rozdílných“ je tedy Gontarczyková; tato žena byla v minulosti důležitou agentkou ve službách komunistické bezpečnosti s posláním pro Západní Německo. Spolu s manželem sledovala Dona Františka Blachnického, polského kněze, zakladatele hnutí „Život a Světlo“. Gontarczykovi byli posledními, kdo viděli Blachnického před jeho záhadnou smrtí. Informace o vyšetřování činnosti této aktivistky hnutí LGBT a špionky komunistického režimu vyšly na světlo z polského Institutu Národní Paměti.
Oběť nacistů
Jan Pavel II. často opakoval, že poznal dva totalitarismy: nacismus a komunismus. Jako on, tak také mnoho polských kněží na začátku XX. století zakusili na vlastní kůži nepřátelství těchto totalitních režimů vůči náboženství a církvi.
K jejich obětem patří také charismatická postava polské církve za komunistického režimu Dona Blachnického. Narodil se v Rybniku ve Slezsku 1921. Když v září 1939 Němci vtrhli do Polska a rozpoutali tak druhou světovou válku, účastnil se obrany země a 20. září 1939 byl zatčen. Podařil se mu útěk. Bohužel 27. dubna ho znovu dopadlo Gestapo a odvezlo do koncentračního tábora v Osvětimi, kde obdržel číslo 1201. Byl zde 14 měsíců a asi jeden měsíc strávil v bunkru, kde zemřel sv. Maxmilián Kolbe.
V září 1941 byl transportován do Katovic, do vyšetřovací vazby. V březnu 1942 byl dvacetiletý Blachnicki odsouzen k trestu smrti, ale po pěti měsících byl jeho trest změněn na 10 let vězení. Byl to ojedinělý případ, kdy trest smrti nebyl proveden. Další roky byl vězněn v Ratiboři, Zwikau a Lengenfeldu, a to až do 17. dubna 1945, kdy byl osvobozen americkou armádou.
Knězem za komunismu
Během války v pekle věznic uzrálo v tomto mladém muži kněžské povolání. Proto 6. srpna 1945 po návratu do Polska vstoupil do semináře salesiánů v Krakově a 25. června 1950 ho biskup Stanislav Adamski vysvětil na kněze. Nejdříve působil v různých farnostech katovické diecéze. Roku 1957 organizoval sociální iniciativu proti alkoholismu „Křížové tažení za abstinenci“. Do iniciativy bylo zapojeno tisíc kněží a více než 100 tisíc laiků. Alkoholismus byl režimem tolerován, protože podporoval možnosti manipulace s lidmi. Křížové tažení bylo proto zakázáno. Jako odpověď napsal Blachnicki memoriál, který poslal církevním i civilním autoritám a kritizoval pronásledování katolické církve v Polsku. Vytýkal státu, že jedná ke škodě lidu. Odpovědí bylo jeho zatčení v roce 1961. Byl obviněn z šíření nepravdivých zpráv o „domnělém pronásledování církve“.
Ve vězení v Katovicích strávil čtyři měsíce, shodou okolností ve stejné věznici jako za nacistů a byl odsouzen k 13 měsícům odnětí svobody. Jeho spoluvězeň byl ve vazbě kvůli vodce. Blachnicki mu odpověděl: Já jsem zde také kvůli vodce!
Průkopník klasických hnutí
V obtížném období sovětského režimu Blachnicky vyhledával nové formy pastoračních aktivit zvláště mezi mládeží, která byla vystavena komunistické propagandě. 1954 organizoval poprvé 15 denní duchovní obnovu „Oáza Božích dětí“ a v roce 1969 se zrodila idea „Živé církve“, ze které vzniklo hnutí Světlo a Život.
Až do 60. let bylo dílo Blachnického velmi oceňováno a podporoval je kardinál Karol Wojtyła. Blachnického hnutí sehrávalo důležitou roli při ovlivňování alespoň části polské mládeže před komunistickou ideologií. Na aktivitách se podílely asi dva miliony mladých, kteří pak sehráli roli při stávce Solidarity, a z toho důvodu patřil Blachnicki k nebezpečným škůdcům systému.
V roce 1981 od 23. do 27. září byl s Luigim Giusanim, zakladatelem Comunione e Liberazione, spoluorganizátorem římského sjezdu 22 hnutí z celého světa, po kterém následovaly dva další 1998 a 2006. Inspirovaly Jana Pavla k jeho Světovým dnům mládeže.
Záhadná smrt
13. prosince 1981, kdy se Blachnicki nacházel v Římě, generál Jaruzelski vyhlásil stanné právo, a to mu znemožnilo návrat do vlasti, kde ho čekalo vězení. Proto se rozhodl odebrat do polského centra Marianum v Calsbergu v Německu, kde bylo mezinárodní centrum evangelizace „Světlo a Život“, jehož byl Blachnický animátorem. 27. února 1987 měl bouřlivý rozhovor s Gontarczykovými, po kterém následovala jeho náhlá záhadná smrt, jejíž skutečná příčina se skrývá za diagnózou údajné plicní embolie. Institut Národní Paměti pokračuje v procesu vyšetřování tohoto případu od roku 2006.
V současné době probíhá v Římě proces jeho blahořečení ve stadiu čekání na nezbytný zázrak.
Wlodzimierz Redzioch 20.6
Pramen: Nuova Bussola Quotidiana