Panteon je monument velikosti Říma antického i moderního. Stojí již více než dva tisíce let, odolává zemětřesením, požárům i velkým vodám z Tibery.
„Oculus“ – oko, otevřený otvor v kopuli provokuje architekty i spisovatele. Proč není klenba Panteonu uzavřena lucernou? Paprsek světla, které skrze devítimetrové oko vniká do prostoru, se jeví jako oštěp, prorážející vnitřní temnotu. Mnozí autoři ho pokládali za symbol božské přítomnosti, která poráží temnoty a přichází lidem na pomoc.
V době, kdy byl Řím pohanský, uctíval zde všechny bohy římského polyteismu. V roce 608 daroval byzantský císař Fokas Panteon papeži Bonifáci IV., a ten uspořádal sugestivní obřad jeho zasvěcení jedinému Bohu.
13. května 609 se shromáždil nesmírný zástup okolo chrámu, aby se této události zúčastnil. Kroniky hovoří o rámusu a děsivém vytí, které se uvnitř ozývalo: pohanští démoni si byli vědomi toho, co se děje a co nastane. Brána byla otevřena dokořán a papež začal u vstupu přednášet formuli velkého exorcismu.
Řev idolů nabýval na síle a rámus ohlušoval přítomné. Davu se zmocňoval strach a nikdo nebyl takřka schopen udržet se na nohou, když viděl a slyšel toto strašné divadlo. Jen Bonifác IV. vytrvale a neohroženě prosil a zasvěcoval Panteon Ježíši Kristu. Vypráví se, že démoni zmateně a s obrovským povykem opouštěli starobylý chrám a prchali otevřeným okem v kopuli i branou.
Když obřad skončil, papež zasvětil chrám Panně Marii mučedníků na památku tak velkého počtu křesťanů, kteří byli umučeni k poctě těchto nečistých model. Z katakomb bylo dovezeno několik vozů ostatků bezejmenných mučedníků, které byly uloženy pod oltářem.
Renovatio Urbis – Obnova Města v křesťanském duchu, kterou zahájil svatý Řehoř Veliký, byla dále uskutečňována jeho nástupci a dovedena ke konci v dramatickém XVI. století papežem Sixtem V.
Bylo obtížné zapudit všechny staré pověry, lidové historky naplněné těmito idoly, které se pokoušely vrátit do města.
Pramen: Il Settimanale di Padre Pio, 10. prosince 2017