Četba plná otazníků

                                                                         9. 10. 2016

Kniha Benedikta XVI. Poslední rozhovory byla oslavována ve všech novinách a označena za tu nejprodávanější. Je také nejčtenější a chápaná?

První záhadou je samotná kniha. 14. února, tři dni po oznámení své rezignace, která měla formálně nastoupit 28. února, papež slavnostně oznámil: „Zůstanu skrytý světu“.

Místo tohoto po třech letech vydává přímo bestseller ( mimochodem po trilogii o Ježíši autor potvrdil, že další knihy už nebudou následovat). Proč?

Jak je možné, že muž velmi rigorózní, vždy na hony vzdálený od jakéhokoliv protagonismu, náhle senzačně popře své rozhodnutí zůstat ve skrytosti? Jaké jsou opravdové důvody této knihy?

Je možné, aby velký teolog, který má za sebou desítky publikací, jeden z největších intelektuálů naší doby, bázlivého charakteru, který je právě papežem takřka v 90 letech, opustí záměr zůstat skrytý a cítí potřebu vyprávět anekdoty, dokonce jako onu o tetě Tereze, nebo o členech teologické komise, kteří se bujaře zpili v Zátibeří? Nepravděpodobné!

Jsou zde nepravděpodobná tvrzení, ve kterých jakoby Benedikt říkal (implicitně) nemohu říct, jak tomu doopravdy je .

Především v případě odstoupení. Již jednou v únoru 2014 odbyl toho, kdo chtěl vědět, proč zůstal emeritním papežem, surrealisticky: „ve chvíli rezignace nebyl k dispozici jiný oděv“.

Je zcela absurdní myšlenka, že zůstal emeritním papežem (z krejčovských důvodů), protože po dobu dvou týdnů nebyla ve Vatikánu k nalezení černá sutana..).

Stejně tak je absurdní připustit – jak čteme v knize – důvody přeplněného diáře. Vypravuje totiž, že byl velmi unaven z cesty do Mexika v roce 2012 a myslel, že bylo příliš namáhavé účastnit se SDM v Rio de Janeiro v červenci 2013, a proto odstoupil. Je to odpověď ještě neuvěřitelnější než ona o sutaně, nyní ještě jednou na stejné citlivé téma, o kterém – evidentně – nemůže a nechce hovořit.

Papež totiž ví velmi dobře, že v katolické nauce k rezignaci z papežství může dojít jen z nezávažnějších důvodů ( ztráta duševní kapacity pro nemoc). Jinak je to vážná morální vina a cesta do Ria jistě není ten nejzávažnější důvod, jako je evidentní, že Benedikt není člověk, který by se chtěl chtěl dopustit lehkomyslně celé série mravních provinění.

Ostatně uvedené vysvětlení je zcela nepravděpodobné. Totiž při volbě mezi papežským stolcem a SDM je zcela rozumné a morální rezignovat na to druhé, jistě nikoliv na papežství.

Už také proto, že se mohl účastni SDM v Riu prostřednictvím videa z Říma, neboť i kdyby tam fyzicky jel, velká část mládeže by ho spatřila jen na obrazovce.

Konečně poslední důvod, který nám vůbec nejde na rozum: Ratzinger vysvětluje, že SDM v Riu se měl konat v roce 2014, ale byl anticipován kvůli mistrovství světa v kopané. Bez této anticipace by musel hledat způsob, jak vydržet papežem až do roku 2014.

A tady stojíme před absurdní situací. Proč anticipovat SDM, aby nekolidoval s mistrovstvím světa, když se mohl ještě lépe konat v roce 2015?

Suma sumárum bylo tisíc způsobů, jak vyřešit problém. Jediná nepřípustná volba byla rezignace na papežství kvůli SDM. Především proto, že papež se ho mohl zúčastnit velmi dobře v roce 2014, jak to sám tvrdí.

Jiné záhady: A proč tak náhlá rezignace? Proč abdikovat v únoru, když SDM měl být až červenci?

Benedikt opustil v polovině svou velmi důležitou encykliku o víře, a to v roku Víry.

Kdo zná jeho obvyklou důslednost, má zato, že není člověkem, který by zanechal v polovině dílo tak významné pro jeho pastýřskou službu. Proč tedy tak spěšný útěk?

Kniha je plná protiřečení, pro takový typ knihy zcela nepřípustných. Senzační je např. jeho odpověď týkající se IOR, kde Benedikt přijímá osobní odpovědnost za všechna rozhodnuti.

Kdosi poznamenal, že pak by musel sám požadovat také odvolání Ettore Gotti Tedeschiho. Ve skutečnosti Benedikt nejedná svým jménem a odvolává se zmateně na jiné události. V každém případě víme především, jak jeho sekretář mons Georg Gänswein sdělil 22. října 2013 v Messaggero, že Benedikt nevěděl o honu pořádaném na prezidenta IOR. Benedikt XVI., který povolal Gottiho do IOR, aby zde přivedl politiku k transparenci, byl překvapen, velmi překvapen „aktem nedůvěry vůči tomuto profesorovi“. A jsou zde další otazníky

Dva papežové

Noviny věnovaly pozornost rozhovorům Benedikta a Františka. Ale zapomněly referovat, že oba rozhovory uvedené v interview jsou z prvních měsíců Bergogliova pontifikátu ( červenec a prosinec 2013 a únor 2014), kdy argentinský papež podepsal encykliku o víře, již napsanou Benediktem. Já sám jsem se v prvních měsících díval na papeže Bergoglia pozitivně.

Konečně jsou zde také kritické otázky (zda papež, který sklízí ne aplausy, by se neměl ptát, zda se nedopustil nějaké chyby).

A pak, jako v kresleném seriálu Pollicino, zdá se, že Benedikt zasévá svou knihou signály, které rozšiřují tajemství kolem jeho aktuální situace emeritního papeže a souběhu dvou papežů.

Když např. říká, že jeho odchod nebyl útěk, nýbrž jiný způsob jak zůstat „věrný své službě“, kde vysvětluje, že pokračuje jako papež ve vnitřním smyslu a kde vytváří i hypotézu že je posledním papežem („všechno je možné“).

Jsou to všechno známky, které živí tajemství a které směřují k explozivní konferenci mons. Gänsweina 21. května, kde vysvětluje: „On neopustil Petrův úřad“.

Co se tedy ve Vatikánu vlastně děje ?

Antonio Socci: Lo Straniero