Agata Christi a Martin Luther

Luther neměl se mší svatou žádné slitování. Roztrhal ji. Stejně tak málo slitování měl i pro papežství. Utopil je. Právě skrze bourání liturgického obřadu vedl nemilosrdnou válku proti církvi. To je drama, které ukončil teprve Tridentský koncil a sv. papež Pius V., který rozšířil římský ritus na celou latinskou církev jakožto cestu k obnovení církve a použil k tomu i jiné existující rity, pokud existovaly již alespoň 200 let a byly tedy uchráněny od protestantské infiltrace.

Gianfranco Amato ve své knize »Indult Agaty Christie. Jak byla tridentská mše v Anglii zachráněna« popisuje krok za krokem, jak je to možné, že i přes pokoncilní liturgickou reformu v roce 1969 nebyl Vetus ordo v Anglii odbourán.

Mše sv. Pia V. z Britských ostrovů nezmizela díky indultu, který tomuto prostoru udělil papež Pavel VI. poté, co list Times 6. července 1971 zveřejnil apel, který zaslalo Vatikánu 57 osobností anglického kulturního života, mezi nimi i významná spisovatelka Agata Christie, slavná tvůrkyně románových postav jako jako je Hercule Poirt a Miss Marple, po níž byl tento apel nakonec pojmenován. Mezi signatáři byli nejen známí katolíci jako Graham Green, ale také církvi vzdálení anglikáni jako je právě Agata Christie, nebo biskup Robert Cecil Mortimer a John Richard Humpidge Moorman, který vedl anglikánskou delegaci pozorovatelů na koncilu.

Velkolepé je srovnání, které angličtí intelektuálové uvedli:

Nyní je zde však skutečnost, že baziliky a katedrály, které zbudovaly křesťanské národy, slavily ritus, který ještě před několika měsíci byl všeobecně životný. Jedná se o katolickou mši (…) Aniž bychom chtěli sem zatahovat náboženskou a duchovní zkušenost lidí během 2000 let, tento ritus žil a žije dále se svými nádhernými latinskými texty a obrovským množstvím drahocenných děl, která pocházejí nejen od mystiků a teologů, ale také od básníků, filozofů, hudebníků, malířů a sochařů, a to těch největších ze všech zemí a dob. Náleží tedy plným právem ke světové kultuře neméně než církvi a věřícím.

Luther naopak napsal:

Když budeme triumfovat nad mší, myslím, že budeme triumfovat nad celým papežstvím. Neboť na mši tak jako na skále je vybudováno celé papežství se svými kláštery, se svými biskupstvími, svými kolegii, oltáři, svými kněžím , svými naukami a opírá o ně celý svůj život. A všechny tyto věci musí být spolu se svatokrádežnou a ohavnou mší zbourány.

V Anglii byla svého času právě mše svatávýchozím bodem demontáže katolické církve, jak rozpoznal bl. Kardinál Henry Newman. Čím více a pečlivěji se zahloubáme do stránek této knihy, tím aktuálnější se stávají, např. i vzhledem k smutnému osudu františkánů Neposkvrněné.

Proč se Montini přiklonil k indultu právě pro Anglii? Byla to snad diplomatická zručnost kardinála Heenana, který prokázal Montinimu v těžkých chvílích loajalitu? Nebo to učinil jménem 40 mučedníků, kteří byli ve Walesu zabiti kvůli staré mši, a Pavel VI. je 25. října 1970 svatořečil?


Cristina Siccardi – Corrispondenza Romana