Podpora 23 prelátů pro výzvu Dubia

23 biskupů a kardinálů podporuje výzvu čtyř autorů Dubia

Jako vědci a jako pastýři katolických duší toužíme vyjádřit hlubokou vděčnost a svou plnou podporu odvážné iniciativě čtyř členů kardinálského kolegia, jejich eminencím Walteru Brandmüllerovi, Raymondu Leo Burkemu, Carlo Caffarovi a Joachimu Meisnerovi.

Jak je obecně známo, předložili papeži formálně čtyři „dubia“ a požádali, aby vyjasnil pět základních bodů katolické nauky a svátostné kázně, jejichž zpracováni v VIII. kapitole poslední apoštolské exhortace Amoris laetitia je, jak se zdá, v rozporu s Písmem svatým, Tradicí a s naukou předchozích papežských dokumentů, zvláště encykliky „Veritatis splendor“ a apoštolské exhortace „Familiaris consortio“ papeže Jana Pavla II.

Papež doposud odmítá čtyřem kardinálů odpovědět. Ovšem vzhledem k podstatě toho, čeho se otázky týkají, a pokud zmíněné dokumenty vyžadují náš plný souhlas, máme zato, že přetrvávající mlčení papeže může vyvolat stížnost na nedbalost ve výkonu Petrova úřadu a povinnosti utvrzovat bratry ve víře.

Různí prominentní kardinálové ostře kritizovali požadavek čtyř kardinálů, aniž by v nejmenším přispěli k vyjasnění otázek, které se jich týkají. Četli jsme pokusy interpretovat apoštolskou exhortaci v hermeneutice kontinuity, jako ze strany kardinála Schönborna a profesora Rocco Butglione, ale nenašli jsme tam žádný důkaz, podle kterého by nové prvky, které jsou obsaženy v Amoris laetitia, nebyly v rozporu s Božím zákonem, ale zaváděly pouze legitimní změny v pastorační praxi a v církevní kázni.

Různé komentáře, zvláště od prof. Claudia Pierantonia v poslední historicko – teologické studii, argumentovaly, že jako výsledek rozšířeného zmatku a rozdělení, které následovalo po promulgaci AL, vstoupila všeobecná církev ve své historii do velmi kritického stavu, který představuje alarmující podobnost s velkou ariánskou krizí ve IV. století. Během tohoto katastrofálního konfliktu, dokonce včetně nástupce sv. Petra, většina biskupů upadla plně do hereze a zpochybňovali samotné Kristovo božství. Mnozí neupadli plně do hereze, nicméně odzbrojeni zmatkem a oslabeni strachem vyhledávali konvenční kompromisní formulace v zájmu „míru!“a „jednoty“.

Dnes jsme svědky podobné převratné krize, tentokrát o základních aspektech křesťanského života. Na jedné straně se pokračuje v kázání slovy o nerozlučnosti manželství, o těžce hříšném charakteru smilstva, cizoložství a sodomie, o svatosti svaté Eucharistie a strašné skutečnosti smrtelného hříchu. Na druhé straně rostoucí počet významných prelátů a teologů narušuje nebo de facto popírá nauku a dokonce samu existenci absolutního zákazu bez jakýchkoli výjimek z Božího zákona, kterým se řídí sexuální chování, svým přehnaným a utilitárním zdůrazňováním „milosrdenství“, pastoračním doprovodem a oslabujícími okolnostmi.

Vzhledem k tomu, že panující papež vysílá zmatené signály o této bitvě proti panství a moci Nepřítele, Petrova bárka je nebezpečně unášena bez kormidelníka a vykazuje příznaky počínající dezintegrace.

Věříme, že v této situaci všichni nástupci Petrovi mají těžkou a naléhavou povinnost mluvit jasně a mocně potvrzovat morální nauku jasně vyloženou učitelským úřadem předchozích papežů a tridentského koncilu. Různí biskupové a další kardinál již potvrdili, že pět dubií je vhodná, příhodná iniciativa. Pokud jde o nás, doufáme a horoucně se modlíme, aby také další souhlasili veřejně nejen s uctivou žádostí čtyř kardinálů Petrovu nástupci, aby utvrdil své bratry v těchto pěti bodech víry, která byla předána svatým jednou provždy (Jud 1,3), ale také na doporučení kardinála Burkeho, pokud by Svatý otec odmítl tak učinit, aby se kardinálové obrátili na něho kolektivně ve formě bratrské korekce v duchu napomenutí sv. Pavla apoštolu Petrovi v Antiochii. Svěřujeme tento těžký problém rukám a přímluvě nebeské Neposkvrněné Panny Marie, Matky Církve a vítězkyně nade všemi herezemi.

8. prosince 2016, o svátku Neposkvrněného početí

    Podepsaní viz