Rozjímaní o pekle 2
Trest, který nejvíce trápí smysly zavrženého, je pekelný oheň, který sužuje hmat. Trest bezbožného těla je oheň a červ (Sir 7,19). Z toho důvodu se o tom Pán při soudu výslovně zmiňuje: Odejděte ode mne, zlořečení, do věčného ohně (Mt 25, 41). I zde na zemi je trest ohně trestem nejtěžším. Ale rozdíl mezi ohněm pozemským a ohněm v pekle je tak veliký, že podle sv. Augustina je náš oheň vedle pekelného jen jako namalovaný. Svatý Vincenc Ferrarský říká, že náš oheň je ve srovnání s pekelným ohněm chladný. Pravdou je, že náš oheň byl stvořen, aby byl pro nás užitečný, ale pekelný oheň má za cíl, aby trápil. Tertulián říká, že oheň, který má člověk k užívání, má daleko k ohni, kterým si posluhuje Boží spravedlnost. Tento trestající oheň zapaluje Boží hněv. Rozhoří se proti vám oheň roznícený mým hněvem (Jer 15,14). Proto podle Izaiáše je pekelný oheň nazýván duchem žhoucím (Iz 4,4). Zavržený je odsouzen nikoliv k ohni, ale do ohně. Odejděte ode mne, zlořečení, do věčného ohně. Zatracený tedy bude obklopen ohněm jako poleno v peci. Bude se nacházet v propasti ohně nad sebou, pod sebou a všude kolem sebe. Pokud se dotýká, jestliže vidí, jestliže dýchá, nedotýká se, nevidí a nedýchá nic jiného než oheň a jeho sžírající neúprosné plameny. Bude v ohni ponořen jako ryba ve vodě. Ale tento oheň bude nejen všude kolem něho, ale vstoupí také do něho, do jeho vnitřností, aby ho sužoval. Jeho celé tělo bude ohnivé, bude hořet žaludek a střeva v břichu, srdce v hrudi, mozek v hlavě, krev v žilách a také morek v kostech. Každý zavržený se stane ohnivou pecí. Rozpálíš je jako pec (Ž 20,10). Blázni, nejsou schopni vydržet cestu pod rozpáleným sluncem, zůstat zavřeni v místnosti, kde je výheň, nesnesou jednu jiskru, která se snese na ně, a nebojí se ohně, který stravuje, jak říká Izaiáš: Kdo z vás může vydržet u sžírajícího ohně (33, 14). Tak jako šelma pozře kůzlátko, tak pozře pekelný plamen zatracence; pozře ho však tak, aniž by mohl zemřít. „Snažíš se, blázne, říká sv. Petr Damián, snažíš se uspokojit své tělo, ale pamatuj, že přijde den, ve kterém se všechny tvoje nemravnosti stanou poleny v tvých útrobách a založí největší a nejstrašnější oheň, který tě bude v pekle sužovat“. Sv. Jeroným píše, že tento oheň přinese s sebou všechno trápení a všechno soužení, které trpíme zde na zemi. Bolesti hlavy a boku, vnitřností, nervů. V tomto ohni však bude i trápení mrazu. Suchopár a žár pohlcuje sněhové vody (Job 24,19). Ale stále třeba mít na paměti, že všechny bolesti zde na zemi jsou pouhý stín , jak říká sv, Jan Chryzostom, ve srovnání s pekelným trápením. „Vezmi oheň, vezmi rozžhavené železo, to všechno je pouze stín vedle tohoto trápení.“ Také všechny jeho schopnosti budou mít svůj trest. Zatracence bude týrat paměť, která mu bude připomínat, kolik měl na světě času, aby získal spásu, a promarnil ho na to, aby byl zavržen. Připomene mu milosti přijaté od Boha, kterých nechtěl pro sebe využít. Rozum mu představí, jak veliké je dobro, které ztratil v Bohu a v ráji. A že na tuto zhoubu již není žádného léku. Vůle mu představí, že jsou pro něho ztraceny všechny věci, které by si mohl žádat. Choutky svévolníků přijdou nazmar (Ž 111,10). Ubožák, nebude mít jíž nikdy to, po čem touží, ale bude mít to, co je mu odporné, co bude jeho věčným trápením, Chtěl by vyjít z tohoto soužení, najít pokoj, ale pokoj už nikdy mít nebude.
Modlitba
Můj Ježíši, tvoje krev a tvoje smrt jsou moje naděje. Zemřel jsi, abys mě vysvobodil od věčné smrti. A kdo více , Pane, získal tvými tvými zásluhami a tvým utrpením, než já ubohý, který jsem si tolikrát zasloužil peklo? Nedovol mi, aby žil nevděčně za tolik milostí, které jsi mi prokázal. Vysvobodils mě z pekelného ohně, protože jsi nechtěl, abych hořel v ohni trápení, zapal mě sladkým ohněm tvé lásky. Pomoz mi, abych se ti mohl zalíbit tak, jak si přeješ. Kdybych byl nyní v pekle, nemohl bych tě již milovat, ale dokud tě mohu milovat, chci tě milovat. Miluji tě, nekonečná dobroto, miluji tě, můj Vykupiteli, který jsi mě tak miloval. Jak jsem mohl žít takový čas a nemyslet na tebe, který jsi na mne nikdy nezapomněl. Kdybys na mě přestal myslet, byl bych v pekle a nelitoval bych svých hříchů. Tato bolest, kterou cítím ve svém srdci, že jsem tě urážel, tato touha, že se snažím tě náležitě milovat, to jsou dary tvé milosti, která mi pomáhá. Děkuji ti za to, můj Ježíši. Doufám, že nadále ti daruji zcela svůj život, který mi ještě zbývá. Zříkám se všeho. Chci myslet jen na to, abych ti sloužil tak, jak se ti líbí. Připomínej mi stále peklo, které jsme si zasloužil, a milosti, které jsi mi udělil. Nedovol, aby se ještě někdy k tobě otočil zády a abych tak sám sebe odsoudil do této propasti trestů.
Matko Boží, pros za mě hříšného. Tvoje přímluva mě vysvobodila z pekla. Vysvobodˇ mě ještě svou přímluvou od hříchu, který jediný mě může znovu odsoudit do pekla.