Mons. Schneider odsuzuje modloslužbu amazonské synody

   28. 10. 2019

Oficiální biskupské odsouzení modloslužebných aktů během amazonské synody.

1. Nebudeš mít jiného boha mimo mne, říká Pán Bůh jako první autentické přikázání Mojžíšovi a toto přikázání zůstává platné pro všechny osoby a všechny epochy, protože Bůh nám říká: Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi nebo dole na zemi nebo ve vodách podzemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit (Ex 20, 4-5). Náš Pán Ježíš Kristus zachovával toto přikázání a dle toho i konal. Když mu byla nabízena království světa, jen když se trochu pokloní ďáblu, Ježíš odpověděl: Odstup, Satane! Stojí psáno: Pánu svému se budeš klanět a jen jemu sloužit (Mt 4,10; Dt 6, 13-14). Ježíšův příklad má tedy nejvyšší důležitost pro všechny osoby, které touží po pravém Bohu a věčném životě; tak nás vybízí apoštol sv. Jan: Děti, chraňte se model! (1Jan 5, 21).

Toto poselství má dnes pro nás zvláštní důležitost, protože synkretismus a pohanství jsou jako jedy, které vnikají do žil Mystického Těla Kristova, tj. Církve. Jako nástupci Apoštolů, jemuž byla svěřena péče o Boží stádo, nemohu mlčet k tak zjevnému porušení Boží vůle a ke strašným důsledkům, jaké to bude mít pro jednotlivé duše, na církev v jejím celku a na celé lidstvo. A proto z velké lásky k duším mých bratří a sester píši toto poselství.

2. 4. října 2019, v předvečer amazonské synody se konal ve vatikánských zahradách za přítomnosti papeže a četných biskupů a kardinálů náboženský obřad vedený skupinou šamanů, při kterém byly používány symbolické předměty; byla to zvláště dřevěná soška nahé těhotné ženy. Taková představení jsou známá a patří mezi indiánské obřady amazonských kmenů, zvláště ke kultu tzv. Matky Země Pachamamy. V dalších dnech byly dřevěné figuríny nahých žen uctívány také ve vatikánské bazilice přímo před hrobem sv. Petra. Papež také pozdravil dva biskupy, kteří přinášeli sošku Pachamamy do synodního sálu, kde byla umístěna na čestné místo. Sošky Pachamamy byly vystaveny také v chrámě Panny Marie in Traspotina.

Jako odpověď na protesty věřících katolíků proti používání těchto sošek vatikánský mluvčí a členové vedení amazonské synody popírali synkretický charakter těchto sošek, ale jejich odpovědi byly vyhýbavé a rozporné; jednalo se o evidentně smyšlené intelektuální akrobacie.

Americká fotografická agentura pořídila oficiální fotografie rituálu s tímto popisem: Papež František a kardinál Claudio Hummes, emeritní arcibiskup ze San Paolo, předseda církevní panamazonské sítě REPAM před soškou představující Pachamamu (Matku Zemi). Reverend Paulo Suess, účastník amazonské synody nepřipustil nejmenší pochybnost o pohanském charakteru obřadů a dřevěných předmětů ve vatikánských zahradách a odvážil se dokonce přivítat je slovy: „I když to byl obřad pohanský, bylo to nicméně pohanské uctění Boha. Není možno likvidovat pohanství jakožto nicotu“ (17. října interview ve Vatican News).

V oficiálním prohlášení z 21. října Církevní amazonská síť REPAM odsoudila hrdinský čin osob, které hodily tato dřevěná zobrazení do Tibery jako akt »náboženské nesnášenlivosti«. Dobrovolník v karmelitánském chrámě Santa Maria in Traspontina, kde byly dřevěné figury vystaveny, potvrdil toto prohlášení: »Matka (vyřezávaná soška) kterou jsme přivezli z Brazílie… která byla v procesí, byla zhotovena indiánským umělcem a objednali jsme ji jako výtvor, který symbolizuje spojení mezi Matkou Zemí a ženami, ženský aspekt Boha, který chrání a živí život.« Tak popsal symbol Matky Země, bohyně Pachamama.

Objektivní prameny udávají, že Pachamama je předmětem klanění, je to bohyně, které někteří Bolivijci obětují lamy, jakožto božstvo země ji uctívají Peruánci a je zakořeněna v indiánských pohanských praktikách.

3. Katolíci nemohu přijímat žádný pohanský kult, ani žádný synkretismus mezi pohanskými praktikami a pověrami s katolickou církví. Akty kultu jako zažíhání svící, poklekání a klečení, hluboké poklony až k zemi a tance před sochou nahé ženy, která nepředstavuje ani Pannu Marii ani kanonizovaného světce, urážejí první Boží přikázání: Nebudeš mít jiného boha mimo Mne. A výslovný Boží zákaz, který nařizuje: nařizuje:…abys nepovznášel své zraky k nebesům a když bys viděl slunce, měsíc a hvězdy, všechen nebeský zástup, nedal se svést a neklaněl se jim a nesloužil tomu, co dal Hospodin, tvůj Bůh, jako podíl všem národům pod celým nebem (Dt 4,19). Nebudete si dělat bůžky ani si nevztyčíte tesanou sochu nebo posvátný sloup, ani si nepostavíte přitesaný kámem, jimž byste se klaněli. Já jsem Hopodin, váš Bůh (Lev 26,1)

Apoštolové zakazují i docela malé náznaky uctívání model. Jaká shoda Krista s Beliárem? Nebo jaký podíl věřícímu s nevěřícím? Jaké spojení chrámu Božího s modlami? (2Kor 6,15-16). Proto prchejte, moji drazí, před idololatrií […] Když pohané přinášejí nějakou oběť, nepřinášejí to Bohu, obětují to zlým duchům. Já nechci, abyste se přátelili se zlými duchy. Nemůžete přece pít z kalicha Páně i z kalicha zlých duchů. Nemůžete jíst u stolu Páně i u stolu zlých duchů. Či chcete popouzet Pána ke hněvu? Copak jste silnější než on? (1Kor 10,. 14;20-22).

Svatý Pavel by nepochybně řekl všem těm, kteří se aktivně účastnili uctívání Pachamamy, která symbolizuje pozemská stvoření: Teď, když jste poznali Boha, či spíše když Bůh poznal vás, jak se můžete vracet k slabým a nudným počátkům a chtít jim znovu otročit? (Gal 4,9). Pohané totiž uctívají živly, jakoby to byly živé věci.

A když sledujeme náboženské synkretické (nebo alespoň dvojznačné) obřady, které se konaly ve vatikánských zahradách, v bazilice Sv. Petra a v chrámě Santa Maria in Trasportina, všichni opravdoví katolíci, kteří ještě mají ducha Apoštolů a křesťanských mučedníků, by měli plakat, neboť o pohanských obřadech ve Věčném Městě platí parafráze žalmu 79,1: »Ó Bože, pohané vtrhli do tvého dědictví a zprofanovali Svaté Město Řím, proměnili ho na hromadu trosek«.

Nepřerušená církevní tradice se vystříhala i nejmenších dvojznačností či příměsí modloslužebného kultu. Vysvětlení, která podávali vatikánští mluvčí a osoby spojené s amazonskou synodou na ospravedlnění náboženského klanění se dřevěným sochám, byla velmi podobná argumentacím, které podávali pohané Otcům církve, jak o tom píše sv. Atanáš. Ten odmítl lživé důvody pohanů a jeho odmítnutí se plně hodí na ospravedlňování vatikánských autorit. Sv. Atanáš píše: »Chlubili se, že se neklanějí a neposluhují si obyčejnými předměty, kameny a lidskými podobami, iracionálními ptáky, hady a zvířaty, ale slunci a měsíci a celému vesmíru nebe a země a zbožšťovali tak stvoření (Contra Gentiles 21, 1-3)a směšovali všechno dohromady, jakoby to představovalo jediné tělo a říkali, že celek je Bůh (Contra Gentiles 28,2). Místo skutečného a pravého Boha zbožšťovali věci, které jím nebyly a sloužili spíše tvorstvu než Stvořiteli (1, 25) a propadali šílenství a bezbožnosti (Contra Gentiles 47,2).

Apologeta 2. století Atenagoras řekl o uctívání některých prvků pohany: Zbožšťují prvky a jejich různé části, uplatňují různá jména v různé době. Říkají, že Kronos je čas a Rhea je země, a že tato oplodněna Kronosem plodí a je považována za matku všech. Nechtějí objevit Boží velikost a nejsou schopni se povznést svým rozumem, protože nemají spříznění s nebem, odlučují se od forem hmoty a zakořeňují v zemi, zbožšťují proměny prvků (Apol 22).

Následující slova 2. nicejského koncilu je možno plně aplikovat na všechny lidi církve, kteří podporovali zmíněné synkretické akty v Římě: Mnozí pastýři zničili můj život, kontaminovali moje dědictví. Neboť následovali bezbožné lidi, důvěřovali jejich šílenství, obelhávali svatou církev, která je snoubenkou Krista našeho Boha a nedokázali rozlišit posvátné od pohanského, tvrdili, že obrazy našeho Pána a jeho svatých se neliší od dřevěných zobrazení satanských idolů.

Jak stanovil 2. nicejský koncil, církev nedovoluje uctívání vnějšími gesty jako je poklekání, líbání, žehnání žádných jiných symbolů, obrazů a soch než našeho Pána Boha a Spasitele Ježíše Krista, naší Paní Matky Boží, ctihodných andělů a všech svatých. Pokaždé, když tato zobrazení jsou předmětem rozjímání, připomínají a milují prototypy těch, kteří na ně patří.

5. Věřící v jednoho a pravého Boha se vždy varovali uctívání falešných božstev a odstraňovali jejich obrazy z Božího lidu. Když se židé klaněli soše zlatého telete – přesvědčení a povzbuzení vysokým klérem – Bůh takové počínání odsoudil. Jeho služebník Mojžíš odsoudil tyto skutky přijetí a tolerance vůči božstvům oné doby, rozbil modlu na prach, spálil v ohni a zbytky odplavil vodou ( Ex 32,20). Stejně tak byli pochváleni levité, že zastavili všechny, kteří se klaněli zlatému teleti (Ex 6,12). V průběhu staletí také opravdoví katolíci usilovali o zničení vládce tohoto světa a temnot (Ef 6,12) a uctívání obrazů, které jej představovaly.

Uprostřed konsternace a skandálu zpustošení vycházejícího ze synkretických skutků ve Vatikánu, celá církev byla svědkem počinu nanejvýš záslužného a chvályhodného odvážných křesťanů, kteří 21. října odnesli idoly z kostela Santa Maria in Traspotina a hodili je do Tibery. Jako noví Makabejci jednali v duchu posvátného hněvu našeho Pána, který vyhnal kupce důtkami z jeruzalémského chrámu. Skutek těchto mužů bude připomínán v análech dějin církve nejvyššího řádu, naopak ti, kteří nakazili křesťanské jméno Říma, vstoupí do dějin jako zbabělci a služebníci dvojakosti synkretismu.

Papež Řehoř Veliký v dopise prvnímu křesťanskému králi Anglie sv. Ethelbertovivyzval tohoto panovníka, aby zničil pohanské modloslužebné obrazy, zboural jejich budovy a svatyně (Ven. Beda, Storia ecclesiastica, Libro I).

Svatý Bonifác, apoštol Německa, skácel vlastníma rukama dub,zasvěcený modle Thor a Donar, který nebyl jen jejich náboženským symbolem, ale také symbolem vojáků, vegetace a plodnosti pohanské kultury u domorodých germánských kmenů.

Svatý Vladimír, první křesťanské kníže v Kyjevě zboural a na kusy rozmlátil dřevěné modly dříve, než začalo hlásání evangelia. Vhodil do Dněpru hlavní pohanskou modlu – boha Peruna. Tento skutek sv. Vladimíra předznamenává hrdinský čin oněch křesťanů, kteří 21. října hodili do Tibery dřevěné symboly pohanské kultury amazonských kmenů.

Kdyby činy Mojžíše a našeho Pána při násilném vyhnání prodavačů z chrámu, svatého Bonifáce, sv. Vladimíra byly vykonány v naší době, vatikánští mluvčí by je jistě odsoudili jako akty náboženské a kulturní nesnášenlivosti a jako krádež.

6. Věta v dokumentu z Abu Dhabi, která říká: »Pluralismus a různost náboženství, barvy, pohlaví, rasy a jazyka byly chtěné Bohem v jeho moudrosti« našla své praktické uplatnění ve vatikánském uctívání dřevěných soch, představujících pohanská božstva a indiánské symboly plodnosti. Byl to logický a praktický důsledek prohlášení z Abu Dhabi.

7. Maje na zřeteli nutnost vzdávat úctu a klanět se jedinému pravému Bohu, Nejsvětější Trojici a Kristu našemu Pánu; z moci mého svěcení jako katolického biskupa a nástupce Apoštolů, v pravé věrnosti a lásce k římskému papeži, nástupci sv. Petra a vzhledem ke svému úřadu předsedajícímu katedře pravdy («Cathedra veritatis»), odsuzuji uctívání pohanského symbolu Pachamamy ve vatikánských zahradách, v bazilice Sv. Petra a v chrámě Santa Maria in Traspotina.

Posloužilo by dobru všech katolíků, na prvním místě biskupů a pak také kněží a věřících laiků, vytvořit řetěz modliteb a úkonů odčinění za ohavnost uctívání dřevěných model spáchaného v Římě během amazonské synody. Před takovým evidentním pohoršením je nemožné pro katolického biskupa zachovat mlčení, protože by to nebylo pro nástupce apoštolů důstojné. První, kdo by měl takové obřady odsoudit a napravit, je papež František.

Důstojná křesťanská reakce na tanec kolem Pachamamy – nového Zlatého telete – ve Vatikánu, spočívá v důstojném protestu, nápravě tohoto bludu a především v aktech dostiučinění.

Se slzami v očích a bolestí v srdci měly by být Bohu přednášeny modlitby o nápravu a věčnou spásu papeže Františka, Nástupce Kristova na zemi a za ty kněze a věřící katolíky, kteří se dopustili podobného kultu, jaké jsou ve Zjevení zapovězeny.

K tomu by mohla posloužit následující modlitba:

Nejsvětější Trojice, Otče, Synu a Duchu Svatý, skrze ruce Neposkvrněné Matky Boží a vždy blahoslavené Panny Marie přijmi z našeho zkrušeného a upřímného srdce akt dostiučinění za akty uctívání idolů a dřevěných symbolů, které se konaly v Římě, Věčném Městě a srdci katolického světa během synody o Amazonii. Naplň srdce našeho Svatého otce papeže Františka, kardinálů, biskupů a věřících katolíků svým Duchem, aby byli schopni poznat bezbožnost těch skutků, které urážely božský Majestát a přinesli akty dostiučinění veřejného i soukromého.

Vlij do všech údů církve světlo plnosti a krásy katolické víry, zapal v nich plnou horlivost přinést spásu Ježíše Krista, pravého Boha a pravého člověka všem lidem; zvláště všem osobám amazonské oblasti, kteří jsou ještě v zajetí otroctví hluchých model „matky země“; všem osobám a zvláště všem amazonským kmenům, které nemají svobodu Božích dětí a nepožívají nevýslovné radosti poznání Ježíše Krista a účasti na životě božské přirozenosti.

Nejsvětější Trojice, Otče, Synu a Duchu Svatý, jediný pravý Bože, mimo něhož není jiného Boha ani spásy, měj slitování se svou církví. Pohleď zvláště na slzy a pokorné nářky maličkých v církvi, pohleď na slzy a prosby dětí, mládeže, otců a matek rodin a také na skutečné křesťanské hrdiny, kteří z horlivosti a lásky ke svaté Matce Církvi hodili do řeky Tibery symboly zpustošení.

Měj s námi slitování: ušetři nás Pane, parce Domine, parce Domine, Kyrie Eleison!

Chiesa e postconcilio